Článek
Boček byl držitelem řady českých i britských válečných vyznamenání včetně Řádu Bílého lva I. třídy.
Na posledním rozloučení s veteránem, který v britském letectvu na strojích Supermarine Spitfire sloužil u československé 310. stíhací perutě, promluvil náčelník generálního štábu Karel Řehka. Za Velkou Británii se pohřbu zúčastnil velvyslanec Matthew Field.
Řehka připomněl Bočkův životní příběh a vyzdvihl jeho ochotu bojovat již v útlém věku za vlast. „Pane generále, děkujeme za všechno,“ uzavřel krátký proslov.
Ve 14. hodin přeletěly na úvod pohřbu nad smuteční síní letouny gripen, o hodinu později jej ukončil přelet vrtulníků. Kromě proslovů zazněly Bočkovy oblíbené melodie i státní hymna. Na počet generála vypálili vojáci čestné salvy.
Boček vyrazil bojovat proti nacistům o Vánocích roku 1939 ve svých 16 letech, aniž by cokoli doma řekl. Přes Slovensko, Maďarsko, Řecko a Turecko se dostal do Bejrútu a odtamtud lodí do Francie, kde zažil už jen ústupové boje. Poslední lodí se pak dostal do Británie, kde vstoupil do RAF a pracoval jako mechanik, i když snil o létání. To se mu nakonec splnilo. Britské velení ho poslalo na výcvik do Kanady. Do Británie se vrátil na podzim roku 1944 a u 310. stíhací perutě následně létal jako doprovod bombardérů.
Emil Boček krátce poté, co se v roce 2016 proletěl v 93 letech spitfirem.
Boček, který po válce armádu opustil a pracoval jako mechanik a soustružník, se uznání dočkal až po listopadu 1989.
Na létání nezapomněl a ještě v roce 2016 se ve Velké Británii proletěl ve spitfiru, který mohl i krátce pilotovat.
Hrdina, inspirativní člověk, vzpomínají na Bočka politici a armáda
