Hlavní obsah

Pomsta sladká

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Skutečně zapeklitý problém řešila včera Sněmovna: zda prezidentští důchodci v ČR budou spát na sedmi prachových peřinách, nebo třeba jen na třech. Nebo jinak, zda si svých prezidentů vážíme, nebo nevážíme. Řešila, ale nevyřešila.

Foto: Michal Solařík
Článek

Vládní návrh, který exprezidentům navrhoval požitky zhruba na úrovni evropského standardu, byl většinou poslanců smeten ze stolu. A to proto, že se jim zdál marnotratný.

Nemusejí se jistě obávat, že by jim veřejnost nezatleskala: brát měsíčně téměř 70 tisíc, k tomu 47 tisíc na výdaje, mít placenou kancelář, doživotně služební auto a pět let policejní ochranu - jaký to čarovný sen nejen pro důchodce. Vždyť bývalý prezident si klidně může přivydělávat přednáškami, rozhovory pro noviny nebo psaním pamětí, že ano.

Jenže pro drtivou většinu světa je povinnost postarat se o doživotní pohodlí exprezidentů otázkou cti. V Maďarsku jim zůstává stejný plat, bydlení zdarma a na rok ochranka, a to i pro první dámu. V Polsku mají půl platu doživotně, příspěvek na reprezentaci, ochranku a veškerou dopravu zadarmo. Bill Clinton pobírá ročně 160 tisíc dolarů, Giscard d"Estaing 4500 eur, německým exprezidentům náleží doživotně nezkrácený plat, včetně kanceláře a sekretářky, o služebním autě nemluvě. A Boris Jelcin pobírá nejen 75 procent prezidentského platu, taky jezdí a telefonuje zadarmo.

Prostě, ne každý se v životě stane prezidentem, a kdo jím byl, už nikdy nebude běžným občanem.

V našem případě jako by se ale Sněmovna překvapivě inspirovala u slovenských sousedů, kde mají raritu: Michal Kováč pobírá jen 18 procent předchozího platu hlavy státu a mimo auto s řidičem a bodyguardem nemá nárok už na nic.

Celá ta - skutečně dojemná - péče poslanců, aby se penzista z Hradu jaksi moc nerozšoupl, má dvě vady na kráse: jednak si nezbývá než přát, aby táž starost o státní peníze poslancům vydržela, i když půjde o jejich vlastní požitky. A hlavně - lehce páchne politikářskou revanší. Moc by mě zajímalo, jak by včerejší hlasování dopadlo, kdyby tu nešlo jmenovitě o Václava Havla, muže v ODS, v KSČM i v části ČSSD tolik neoblíbeného, jemuž se teď mohli sladce pomstít.

Dnes se bude volit nový prezident. Jestli se jím stane Václav Klaus, ta šetrnost jednou dopadne i na něho. Mysleli na to jeho věrní, když vládnímu návrhu ukázali palcem dolů?

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám