Počet dětských sebevražd roste, na život si sáhnou většinou chlapci. Nejmladšímu bylo 10 let

Loni se v tuzemsku rozhodlo dobrovolně odejít ze světa 1547 lidí, přičemž v drtivé většině šlo o muže. Nicméně tři procenta tvořily právě osoby ve věku 0 až 18 let včetně. Mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík upozornil, že v přepočtu na 100 tisíc dětí jde o vůbec nejvyšší číslo od roku 2011. „Do té doby jsme používali jiný způsob vykazování a některé případy se do statistik nedostaly,“ vysvětlil.

Vzápětí doplnil, že index se poprvé dostal nad hodnotu dvě. „Čísla nám nyní jasně ukazují, že můžeme mluvit nejenom o meziročním, ale také o dlouhodobém růstu počtu dětských sebevražd,“ řekl.

Daleko častěji si na život sahají chlapci. Loni jich bylo 31, což je 67,4 procenta. Nejmladšímu bylo pouhých deset. Dlouhodobě se podíl chlapců drží okolo hodnot 80 procent.

„Obvykle jde o oběšení nebo skok pod vlak,“ nastínil mluvčí. Vzestup pozoruje u kategorie 13 až 14 let a také 15 až 16 let. „Může to souviset s tlaky, kterým ve společnosti čelí. V tomto období také procházejí fází sebeurčení, dále mají stres z ukončení základní školy a přechodu na střední. Nicméně přesné příčiny neznáme, protože neexistují data,“ sdělil Moravčík.

V České republice rovněž chybějí souhrnná čísla týkající se pokusů o sebevraždu. „Nicméně určitě můžeme mluvit o stovkách,“ konstatoval mluvčí. Jeho slova potvrdil někdejší dlouholetý primář dětské psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici Motol Jiří Koutek, jenž zde stále působí.

Jde o jediné samostatné klinické pracoviště svého druhu v ČR a má 50 lůžek. „Registrujeme vzestup sebevražedných pokusů,“ podotkl. Zatímco ještě v roce 2016 šlo průměrně o 42 dětí ročně, v současnosti už jich hospitalizují na 140. „Nárůst souvisí s fenoménem sebepoškozování, to je vysloveně epidemie. A svůj vliv tady mají i sociální sítě,“ zmínil lékař.

Podle něj se situace výrazně zhoršila během covidu, kdy děti zůstaly v izolaci, často bez kontaktů s vrstevníky, nemohly se běžně věnovat sportu, zájmovým kroužkům a podobně. „Bezpochyby to pro ně byla zátěž,“ zhodnotil.

Zatímco u dokonaných sebevražd dominovali chlapci, u pokusů převažují dívky. „Zpravidla se jedná o intoxikaci léky. Někdy může jít o impulzivní zkratkovité jednání ve chvíli, kdy už nevidí jiné východisko, jindy zase o dlouho promyšlený plán. Nelze to úplně generalizovat,“ uvedl.

Zobecnit se nedají ani příčiny, proč se pokusí ukončit život. „Když se pacientů ptáme, zaznívají od nich různé důvody. Neurovnané rodinné vztahy, konflikty s rodiči nebo vrstevníky, dále potíže ve škole, šikana nebo také psychické problémy,“ vyjmenoval psychiatr. Většinou jde však o kombinaci různých faktorů.

Ke stejným závěrům dospěla i vedoucí e-mailové poradny Linky bezpečí Hana Píšová. „Vypadá to, že se zhoršuje psychické zdraví dětí. A nejspíš na tom měl podíl i covid. Významně se zhoršily sociální fóbie. Ukazuje se, že obrovský vliv mají také sociální sítě,“ popsala.

Na nich jsou podle Píšové mladí uživatelé vystaveni neustálému srovnávání, zažívají silnou kritiku, když o sobě něco zveřejňují. „Svět konzumují přes online příspěvky. Na sociálních sítích tráví mnoho času na úkor reálné komunikaci, což jim neprospívá,“ dodala.

V neposlední řadě registrují obrovský nárůst sebepoškozování, a to u stále mladších klientů. Linka bezpečí je největší krizovou službou zaměřenou na děti, funguje nepřetržitě a bezplatně. Píšová poukázala na nebývalé množství kontaktů, jež se týkající sebevražedných myšlenek, tendencí či pokusů. Za loňský rok jich evidovali 5869. „Meziročně se čísla zvedla o třiadvacet procent. To jsou ohromné skoky,“ zdůraznila.

Obvykle se na ně obracejí samotné děti ve věku 14 až 17 let, převažují dívky. Podle odbornice netouží po smrti, ale po úlevě z trápení či těžkosti. V danou chvíli pak nevidí jinou cestu než odejít ze světa. Mimochodem loni zaznamenala Linka bezpečí 392 pokusů o sebevraždu. „Situaci rozhodně není dobré zlehčovat nebo podceňovat, ale co nejrychleji vyhledat pomoc,“ poradila.

V akutních případech je důležité zavolat záchranku či vyhledat nejbližší psychiatrické oddělení. „Lékař pak buď rozhodne o hospitalizaci, nebo pacient dostane medikaci a kontakty na další odborníky, kam se objednat. Pokud nám dorazí zpráva nebo fotka, dotyčnému jde o život a my nevíme, kde se nachází, pak je lepší obrátit se na policii. Může ho najít a zachránit,“ uzavřela.