Pacientům vadí regulace reklamy na pomůcky

Zákon o regulaci reklamy uvádí, že „srovnávací reklama na léčivé přípravky, zdravotní služby, zdravotnické prostředky nebo na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro je přípustná, je-li zaměřena na osoby oprávněné tyto přípravky předepisovat nebo vydávat anebo tyto zdravotní služby poskytovat“.

V praxi to funguje tak, že se běžný pacient k některým informacím dostane pouze od svého lékaře. Na internetu se k údajům prokliká jedině tak, že se na příslušné stránky lživě zaregistruje jako odborník ve zdravotnictví.

Tento stav se Asociaci protetických pacientů nelíbí. „Bránit pacientům v získání informací není v pořádku. Informace by mít měli,“ řekl Právu zakladatel asociace Jaromír Lán. Uvolnění reklamy by podle něj pacienty nepoškodilo, pořád by totiž vhodnost konkrétního zdravotního prostředku musel schválit lékař.

„Co se týká sofistikovaných pomůcek, jako jsou bionické protézy, tak ty musí schválit pojišťovna. A té se musí k tomu, jestli vůbec je ta pomůcka pro pacienta vhodná, vyjádřit protetický lékař, rehabilitační lékař, klinický psycholog… Regulace vhodnosti, aby pacient neskočil po tom prvním, co uvidí v reklamě, by tudíž byla dál,“ dodal Lán.

Pacienti, které čeká protéza, se dnes musejí plně spoléhat na úsudek lékaře. Podle Lána však někdy nemusí být ten nejlepší. „Lékař hodnotí jen medicínskou vhodnost, ale už ne technická specifika pomůcky a to, co je pro pacienta vhodné podle stupně jeho aktivity,“ myslí si Lán.

S jeho názorem však nesouhlasí lékař a exposlanec za ČSSD Jiří Běhounek z České společnosti pro ortopedii a traumatologii. „My používáme to nejlepší, co jde. Lidé by si o tom rozhodovat sami neměli. Nejsou to nákupy aut, zmrzliny. Je to specializovaná záležitost, nemělo by se umožňovat výrobcům, aby se předháněli v reklamě, protože to není cukroví,“ řekl Právu.

Sám prý zná případ muže, co si vybral „lepší kloub“, který se mu za tři roky uvolnil. Zatímco pacientce „obyčejnější“ kloub vydržel dvacet let. „To není auto, které vyberete buď špatné, nebo dobré. Zvážit se musí tisíce věcí a měl by rozhodnout operatér, ten se musí pacienta ujmout, indikovat ho a operovat,“ dodal Běhounek.

Podle Poradní unie pro legislativu ve zdravotnictví není si­tuace pro pacienty dobrá. „Definice toho, co je považováno za reklamu, je tak široká, zatímco hranice tak tenká, že se lékaři, dodavatelé, ale i provozovatelé médií bojí uveřejnit prakticky jakékoli informace o takových výrobcích, aby náhodou nebyli popotahováni a tvrdě pokutováni za nedovolenou reklamu,“ řekl Právu právník unie Jan Zahálka.

„Pacient má pak velmi malou šanci dozvědět se, co existuje a co je vlastně možné chtít. Rozdíly ve vlastnostech, funkcích nebo komfortu pro uživatele mohou být přitom mezi různými výrobky obrovské,“ dodal.

Stává se prý, že lékař například doporučí k operaci typ oční čočky, která kompenzuje jeden problém, a na druhý neduh si pacient musí obstarat brýle. „Pa­cient se nedozví či nedočte, že lze také zvolit, případně si připlatit za jiný druh čočky, který kompenzuje obě vady současně,“ varoval Zahálka.

Regulace reklamy platí například i pro nitroděložní tělíska, dýchací přístroje pro pacienty s apnoe a dalšími poruchami dýchání, endoprotézy a podobně.

„Absurdit a nešťastných případů je mnohem víc. Společným původcem je to, že jsme zde vzali regulaci určenou pro léčiva a bez velkých úprav jsme ji okopírovali pro sice blízkou, ale obrovsky odlišnou a neuvěřitelně rozmanitou kategorii výrobků. Jsou to dioptrické brýle nebo náplasti v samoobsluze, je to implantovaná chlopeň, ale také magnetická rezonance nebo CT instalované v nemocnici,“ poznamenal Zahálka.

Ministerstvo změny v regulaci reklamy nechystá. „Odborníci (podle zákona o regulaci reklamy) jako osoby disponující odpovídajícím vzděláním jsou kompetentní k vyhodnocení toho, jaký léčivý přípravek na recept nebo zdravotnický prostředek určený pro použití zdravotníkem je vhodný pro konkrétního pacienta s ohledem na jeho zdravotní stav,“ napsal Právu mluvčí resortu Ondřej Jakob.

„Není namístě, aby laické osoby byly příjemci reklamy na tyto komodity, které jsou ze své podstaty určeny pro poskytování zdravotních služeb zdravotníky a nejsou určeny k samoléčbě,“ doplnil.

Podotkl, že reklamu na volně prodejné léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, které může používat pacient bez dohledu lékaře, je možné vůči široké veřejnosti poskytovat.