Článek
Spor se táhne od roku 2019, kdy dětem nebyl ještě ani rok. Nakonec soudy v roce 2023 rozhodly, že děti budou svěřeny do střídavé péče v týdenním režimu. Rozsudek se ale stal jen cárem papíru a když otec v říjnu 2024 navrhoval matce udělit pokuty za 51 neuskutečněných předání, soud konstatoval, že to není důvodné. Odkázal na různé komplikace včetně toho, že matka měla autonehodu či byla v pracovní neschopnosti.
Otec se pak obrátil na Ústavní soud a senát se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou mu přitakal. „Stát má povinnost zajistit nejen vydání rozhodnutí upravujícího poměry k dětem, ale i jeho faktický výkon. Soudy jsou proto povinny aktivně využívat dostupné prostředky, včetně ukládání pokut,“ konstatoval Jirsa.
Soudci připomněli, že předávání dětí se pořádně neuskutečňuje už od roku 2021. Soudy matku sice vyzývaly k dobrovolnému plnění povinnosti, ale bez valné reakce.
„Je nezbytné zhodnotit, zda nejde o opakující se vzorec chování, který systematicky vylučuje druhého rodiče z péče o děti. Okolnosti každého takového porušení je proto nutno pečlivě posuzovat individuálně a zároveň v kontextu celého vývoje věci,“ uvedl Jirsa.
Ve sporech rodičů jsou poraženými děti
Podle verdiktu Ústavního soudu neobstojí argument, že za nepředáváním dětí jsou konfliktní vztahy mezi rodiči. „Naopak – právě v případech, kdy je komunikace mezi rodiči narušená, se od soudu očekává, že aktivně hledá řešení, aby bylo právo dítěte na kontakt s oběma rodiči skutečně naplňováno. Přístupem obecných soudů je konzervován zjevně nefunkční stav,“ popsal Jirsa.
Jirsa si ještě povzdechl, že rodiče místo toho, aby své problémy řešili dohodou a se vzájemným respektem, zahlcují soud dalšími návrhy a stížnostmi. „Oba rodiče si musejí uvědomit, že při sporech týkajících se nezletilých není žádných vítězů, ale pouze poražených – především dětí,“ zakončil Jirsa.
S konstatováním, že soudy porušily mužova práva, se případ vrací na začátek k havlíčkobrodskému okresnímu soudu.
