Okamura se omluvy za Pitomia nedočká, soud mu doporučil více tolerance

„Politik nevyhnutelně a vědomě předkládá novinářům a široké veřejnosti ke kontrole každé své slovo a čin, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance,“ připomněl NS v odůvodnění verdiktu ke sporu Okamury s vydavatel Reflexu, společností Czech News Center. Pitomio se na titulní straně reflexu objevil v listopadu 2012.

Pražský městský soud ve sporu rozhodl již v roce 2020 ve prospěch Reflexu. Rozhodnutí rok na to zvrátil Vrchní soud v Praze, který konstatoval, že politik má nárok na omluvu.

Výraz Pitomio byl podle odvolacího senátu vulgární zkomoleninou politikova jména, která může zasáhnout do jeho osobnostních práv. Odvolací soud stejně jako prvoinstanční zamítl politikův požadavek na odškodnění 300 000 korun. Zástupci vydavatelství se proti verdiktu odvolali.

Nejvyšší soud nynějším rozhodnutím potvrdil verdikt prvoinstančního soudu. „Jestliže v rozhodné době veřejně prezentované názory a postoje žalobce byly populistické, nabízející laciná a líbivá řešení s tendencí vyjadřovat se ke všemu, podbízející se veřejnosti, navzájem si odporující, ve vztahu k otázce menšin i sociálním otázkám vyznačující se tendováním ke xenofobii a nacionalismu a jestliže se v předvolební kampani prezentoval i jako vypravěč (trapných a vulgárních) vtipů, lze se závěrem soudů, že kritika má reálný základ, souhlasit. Jinak řečeno, závěr soudů nižších stupňů, že lacině populistické názory i vystupování žalobce v rozhodné době snese hodnocení i jako hloupé, je postaven na reálném základě,“ napsal Nejvyšší soud směrem k Okamurovi.

Lze podle něj shrnout, že označení Pitomio má povahu hodnotového soudu ve formě slovní karikatury, který se zakládá alespoň na minimálním skutkovém základě.

„Slovní karikatura jména není obecně vyloučena a vyznačuje se (stejně jako např. obrazová či fotografická karikatura) ironií, nadsázkou, případně ostrostí či jednostranností, a je proto na ni nutno pohlížet shovívavěji,“ konstatoval NS. Doplnil, že žalobce (Okamura) se sám označoval za kontroverzního politika, využíval silné i hanlivé výrazy a vyzýval k nekorektnosti. Vzhledem k tomu musí dle NS projevit vyšší stupeň tolerance.

Kauza už jednou prošla celou justiční soustavou až k Ústavnímu soudu, který se Okamury zastal. Konstatoval tehdy, že svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byl jakýkoliv člověk, včetně veřejně činných osobnosti, v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňován. V původním verdiktu justice v obecné rovině připustila možnost použít zkomoleninu Okamurova jména v rámci oprávněné kritiky. Po zásahu Ústavního soudu musely soudy rozhodovat znovu.