Článek
Hodnocení se opírá o takzvaný index lidského rozvoje. Jde o kombinaci ekonomických a sociálních ukazatelů, jako je například průměrná délka života, přístup ke vzdělání nebo HDP na hlavu ve vztahu k mezinárodně srovnávané koupěschopnosti. Nezahrnuje však složitější ukazatele, jako je na příklad nerovnost mezi pohlavími nebo respektování politických svobod.
Na prvních místech v hodnocení figurují Norsko, Austrálie a Island, který ztratil prvenství z minulého ročníku 2007/2008. Nejhorší životní úroveň mají obyvatelé Sierry Leone, Afghánistánu a Nigeru.
Francie, Peru, Chile, Venezuela a Kolumbie si proti minulému ročníku polepšily o nejméně tři místa především díky vyšším výdělkům a průměrné délce života. V případě Číny, Kolumbie a Venezuely se na lepším výsledku podílel také pokrok ve vzdělávání.
| Země s nejvyšším indexem rozvoje |
|---|
| 1. Norsko |
| 2. Austrálie |
| 3. Island |
| 4. Kanada |
| 5. Irsko |
| 6. Nizozemsko |
| 7. Švédsko |
| 8. Francie |
| 9. Švýcarsko |
| 10. Japonsko |
| Zdroj: UNDP |
Index lidského rozvoje zveřejňuje UNDP každoročně od roku 1990. Letošní hodnocení, sestavené podle dat z roku 2007, tedy před hospodářskou recesí, ukazuje významné rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. "Přes významné zlepšení zaznamenané v průběhu času je pokrok nerovný," tvrdí hlavní autorka zprávy Jeni Klugmanová. Na příklad v Nigeru je průměrná délka života o 30 let menší než v Norsku.
Autoři zprávy se kromě indexu rozvoje letos zaměřili na migraci. Celosvětová hospodářská krize sice umenšila roli lidí stěhujících se za prací, v následujících letech lze však čekat dramatické změny. Rozvinuté země budou totiž v příštích čtyřech dekádách postrádat pracovní sílu.
UNDP vyzval státy k odstranění překážek bránících volnému pohybu na mezinárodním pracovním trhu. Státy by se také měly vyrovnat s odsouváním pracovních migrantů na okraj společnosti a s liberalizací pracovního práva.