Na péči čekají i 260 dnů. Sociální služby pro postižené děti dusí prodlevy v platbách od státu

Na téma upozornila ředitelka pražské pobočky Společnosti pro ranou péči Jitka Barlová na svém facebookovém profilu.

„Je 29. června. Dnes dorazila státní dotace na sociální službu. Od ledna jedeme za své. Abych mohla vyplácet mzdy, musela jsem si půjčit od mateřské organizace a mám velké štěstí, že mám od koho. Některé neziskovky si berou bankovní překlenovací úvěr,“ napsala Barlová.

„Nehovořím o tom, že mám o 20 procent nižší dotaci než loni. Je to pro mne 0,6 úvazku, který budu muset doplnit z fundraisingu a doufat v dofinancování sociálních služeb. Připomínám, že raná péče je ukotvena v zákoně, stát ji poskytuje jen díky neziskovkám, sám žádnou nemá a pro rodiče je raná péče ze zákona zdarma,“ uvedla.

Společnost pro ranou péči existuje v ČR už 32 let a věnuje se rodinám, kterým se narodilo postižené dítě. Její pracovníci poskytují nejen poradenskou činnost a psychologickou podporu, ale učí také rodiče pomocí speciálních hraček a pomůcek si s dítětem hrát a stimulovat jej.

Barlová, kterou Právo kontaktovalo, později uvedla, že podfinancování sociálního sektoru je v ČR dlouhodobým problémem, bez ohledu na to, jaká politická garnitura je zrovna u moci.

„Dotace letos dorazily koncem června, přičemž standardně chodí ‚už‘ začátkem dubna. Neziskovky tak nemají první třetinu roku financování a jedou za své s rizikem, že dotace bude třeba poloviční. Místo abychom dělali pořádně sociální služby, neustále sháníme peníze na financování něčeho, co má krýt stát,“ řekla.

Problém je podle ní ale komplexnější a týká se i toho, že o financích pro sociální služby rozhodují jednotlivé kraje, a mezi nimi jsou podstatné rozdíly. „Zatímco v jednom kraji je dotace na úvazek milion sto tisíc, v jiném kraji jen 480 tisíc. Z toho plat vysokoškolsky vzdělané poradkyně nezaplatíte, navíc pracujeme v terénu čili potřebujeme auta, pohonné hmoty, jejichž ceny výrazně vzrostly, platíme i nájem za kancelář,“ uvedla Barlová.

„Naše sítě mají navíc v různých krajích různé kapacity a může se tak stát, že rodina čeká na péči, kterou nutně potřebuje, až 260 dní. Představte si maminku, které se narodí dítě s Downovým syndromem a dozví se, že na pomoc musí čekat tři čtvrtě roku,“ poznamenala. „Z hlediska poskytování našich služeb je velký rozdíl, jestli se, obecně řečeno, takové dítě narodí v Aši nebo ve Zlíně, a hrozí, že se rodiny budou muset za sociálními službami stěhovat,“ podotkla Barlová.

Z průzkumů, které si organizace nechala vypracovat, navíc vyplynulo, že současná kapacita rané péče v Česku stačí zhruba na pouhých čtrnáct procent rodin s postiženým dítětem. „Samozřejmě ne každá rodina naše služby využije, ale měly by vědět, že na ně mají nárok,“ řekla Barlová.

Zástupci Společnosti pro ranou péči měli už v únoru setkání s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), který podle Barlové mluvil i o plánu národní sítě rané péče, kterou by financoval přímo stát.

Mluvčí resortu Eva Davidová Právu potvrdila, že ministerstvo chystá změnu koncepce financování sociálních služeb obecně.

„Raná péče je viditelně pod­financovaná a pracujeme tam s navýšením,“ uvedla mluvčí pro Právo. O konkrétní částce se podle ní teprve jedná. „Usilujeme o koncepčnější řešení, než je dofinancování v průběhu roku,“ dodala Davidová.