Vědci vyvíjejí hydrogelový implantát pro léčbu dětského očního nádoru

Každý rok se v Česku objeví v průměru pět až osm dětí, u kterých je diagnostikován retinoblastom. Přestože se od 80. let jeho léčba výrazně změnila a agresivní radioterapii vystřídala chemoterapie, pacienti dodnes bojují s vážnými vedlejšími účinky, které s sebou chemoterapie nese.

„V případě nitroočních nádorů, jako je právě retinoblastom, může být systémové podání cytostatik poměrně málo efektivní, protože se do nádorové tkáně dostane jen velmi malá část léčiva,“ vysvětlil Jakub Širc z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR a vedoucí Laboratoře čistých prostor centra BIOCEV ve Vestci u Prahy.

„Převážná část léčiva je naopak distribuována ve zbytku organismu, kde se plně projeví jeho negativní vedlejší účinky. Mezi ty patří např. oslabení imunitního systému pacienta, problémy zažívacího traktu či rozvoj hluchoty,“ popsal.

V rámci léčby se již testovaly různé způsoby, jak doručit léčivo přímo k nádoru. Žádná z dosud zkoušených metod ale nepřinesla optimální výsledek.

„Aplikace cytostatik injekcí do sklivce očního bulbu je riziková kvůli nebezpečí rozšíření buněk retinoblastomu mimo oční bulbus aplikačním vpichem. Intraarteriální podání léčiva prostřednictvím kanyly zavedené do cévy zásobující postižené oko je zase obtížně proveditelné, vyžaduje velmi nákladnou instrumentaci a zkušenosti radiologa,“ pokračoval Širc s tím, že zde navíc panuje určité riziko mozkových cévních příhod.

Nápad dopravit léčivo do oka pomocí dvouvrstvého implantátu vzešel z diskuse mezi vědci z Ústavu makromolekulární chemie a onkology a oftalmology 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze přibližně před čtyřmi lety.

„Vyvíjíme implantát, který by uvolňoval chemoterapeutikum přímo do nádorem postiženého oka, a to bez narušení jeho celistvosti. Díky tomu by bylo možné dosáhnout podstatně vyšší koncentrace léčiva v oku s mnohem nižší celkovou dávkou a tím i menšími vedlejšími účinky, které současnou léčbu doprovázejí. Nehrozilo by také riziko rozšíření nádoru do okolního organismu,“ poznamenal Širc.

Metoda by navíc podle něj byla poměrně jednoduchá, realizovatelná i v zemích s méně rozvinutým zdravotnictvím.

Makromolekulární chemici na výzkumu spolupracují s onkology a oftalmology působícími ve Fakultní nemocnici v Motole, samotné experimenty na modelových živých organismech a následné vyhodnocení histologických preparátů probíhá na Ústavu histologie a embryologie 2. lékařské fakulty. Farmakologická data zpracovávají jejich kolegové z farmakologie z 1. lékařské fakulty UK.

Nový implantát již vědci úspěšně otestovali na králících a prasatech. Aby mohli ve výzkumu pokračovat, hledají komerčního partnera, který by jim pomohl získat podporu u Technologické agentury ČR či ministerstva průmyslu.