Článek
Exekuce začala už v roce 2005 z podnětu obchodní společnosti kvůli částce přesahující 11 milionů korun a skončila až v roce 2022. Soud tehdy rozhodl, že mezi oběma stranami žádný závazek neexistuje, a uložil firmě povinnost uhradit protistraně náklady řízení téměř 1,7 milionu korun.
Muž se poté začal po státu domáhat náhrady nemajetkové újmy a chtěl 789 tisíc korun. Podařilo se mu vysoudit ale jen 370 tisíc. Soud sice označil řízení za extrémně dlouhé, ale přihlédl také k jeho složitosti, mužově podílu na průtazích a dalším okolnostem. Nejvyšší soud verdikt potvrdil a muž se proto obrátil na Ústavní soud a namítal, že přiznaná částka je vzhledem k absenci valorizace základních částek odškodnění nepřiměřeně nízká.
V Evropě se odškodňuje podobně
Případ původně řešil tříčlenný senát, ten ale věc předal plénu, tedy sboru všech soudců. Ti nakonec rozhodli, že není žádný důvod k zásahu. Soudce zpravodaj Zdeněk Kühn upozornil, že běžně přiznávané částky stále odpovídají evropskému standardu a nevalorizuje je ani Evropský soud pro lidská práva.
Soudci se podívali i na praxi odškodňování za průtahy v řízení v evropských zemích s podobnou či vyšší životní úrovní, a ani tam nenašli zásadní odlišnosti.
„České civilní soudy vycházejí ze základních částek cca 600 až 800 eur na rok řízení, které dále modifikují. Ve stěžovatelově věci to bylo více – 21 760 Kč za rok řízení, tj. cca 870 eur. Tyto částky nejsou ve srovnání s částkami přiznávanými vnitrostátními orgány ve státech se srovnatelnou či vyšší životní úrovní nepřiměřené nízké,“ zakončil Kühn.
