Münich: Reálné výdaje na školství rychle klesají

Premiér Petr Fiala (ODS) uvedl, že Česko dlouhodobě vydává na školství podobnou částku ve vztahu k HDP jako jiné vyspělé země. Vy jste ale před časem v Právu popsal jiná čísla. Jak to tedy je?

Do roku 2017 jsme měli jeden z nejnižší podílů veřejných školských výdajů na HDP v OECD. Tak to bylo skoro po dvě dekády, což způsobilo českému školství velké vnitřní zadlužení.

Po roce 2017 došlo k bezprecedentnímu zvyšování tohoto podílu až do roku 2021, kdy bylo dosaženo zhruba průměru jak OECD, tak EU. Od roku 2022 však podíl stejně rychle klesá. A výhled je, že tempo růstu školských výdajů za růstem nominálního HDP bude výrazně zaostávat i v roce 2024. A to se nedívám na výhledy pro roky 2025, 2026, kde by to podle výhledu státního rozpočtu padalo ještě strměji.

Protože ve střednědobém výhledu nejsou žádné finance navíc?

Přesně tak. To zadělává za rok na úplně stejnou situaci, jakou máme teď. Opět se najednou zjistí, že není dost peněz v řádu desítek miliard a opět se bude licitovat a možná stávkovat.

Podle premiéra vzrostl za jeho vlády rozpočet školství o 30 miliard, podle ministerstva o 25 miliard. Proč to stále nestačí?

Nelze srovnávat absolutní čísla. Musíme se dívat na procentní růsty a ty srovnat s tempy růstu nominálního HDP, inflací či růstem nominálních mezd. Je to strašně důležité v době vysokých nominálních růstů všech veličin, jaké zažíváme.

Takže se propadáme a budeme propadat nadále?

V podílu na HDP po roce 2021 ano. Absolutní podíl výdajů poroste, ale to jsou nominální výdaje ničené inflací. A zaostávají výrazně za vývojem HDP i za vývojem inflace. Pokud by měly výdaje ministerstva školství držet po roce krok s nominálním HDP, musel by být rozpočet resortu na příští rok o 30 miliard vyšší. Jen pro regionální školství by to mělo být 25 miliard navíc. Ale on má být vyšší jen o čtyři či osm miliard.

Vy byste věděl, jak by se dal propad zbrzdit?

Mému názoru nikdo nezatleská. Je to vyšší výběr daní, potažmo vyšší zdanění. Státní rozpočty jsou opravdu velmi napjaté navzdory konsolidačnímu balíčku. Ale chybí tam 120 miliard za zrušení superhrubé mzdy a jiných daní po roce 2020. A to je opravdu velký peníz. Jestliže teď licitujeme o pár miliardách ve školství, tak tady by to byl diametrálně větší zdroj prostředků.

Jak by se peníze měly investovat, abychom měli moderní vzdělávací systém?

Relativní výše učitelských platů by se měla vrátit tam, kde byla aspoň v roce 2021. Je záhodno se dostat na úroveň 130 procent průměrné mzdy, ale bez vztahování se ke staré hodnotě z roku 2022. Ale může to být rozloženo na několik let.

A určitě je to navýšení kapacit školek. To jsou z dlouhodobého pohledu rozpočtově neutrální výdaje, protože se to státu vrátí v podobě vyšších odvodů a daní od rodičů, kteří mohou pracovat. Tedy věřím, že se státu vrátí i ty platy učitelů, ale ne za pár let, ale až třeba za třicet čtyřicet. A v tom je asi ten problém.

Premiér ujišťoval o garanci platů učitelů na 130 procentech průměrné mzdy, ale poslední odhady nasvědčují, že na konci příštího roku budou platy učitelů v průměru na 113 procentech průměrné mzdy. Nebo to bude ještě méně?

Dost záleží na ředitelích. Budou pod obrovským tlakem vyštrachat nějaké peníze pro školníky, kuchařky, uklízečky. Proto budou zřejmě sahat na nadtarifní složky platů učitelů. A pak tedy celkové platy učitelů porostou výrazně méně než mzdy v ekonomice. Predikuje se, že mzdy porostou o čtyři pět procent.

Odhadnete, kolik peněz by bylo třeba dát na platy kuchařek?

Na ty bychom se potřebovali podívat pořádně. Je zjevné, že i u nich nastal velký nárůst v relativních platech mezi lety 2017 a 2021. Ale pak zažívaly podobný pokles jako učitelé a míří rychle k tomu, kde byly před rokem 2018.

Vy máte pro stávku pochopení?

Problém je primárně ve voličích. Koalice i opozice slibují nízké daně a voliči to chtějí. Zatím jim ale nedošlo, že nízké daně budou mimo jiné znamenat i nižší výdaje na školství. Jsem z toho trochu bezradný, protože z toho cesta nevede.

Ale ta schizofrenie je i ve vládním prohlášení.

Jsou to dvě vládní priority a vládě se daří naplňovat jen jednu z nich. Splnit obě najednou prostě ekonomicky nejde.