Hlavní obsah

Matka se s dětmi odstěhovala 300 kilometrů od otce. Když měla sama dojíždět, zastal se jí Ústavní soud

Brno

Ze Zlínska až k Praze se po rozchodu odstěhovala těhotná žena s dvouletou dcerou. Dítě odvezla bez souhlasu otce. Při následných tahanicích o děti justice postupně zvyšovala podíl péče otce až k situaci, kdy matce zbyl jen víkendový styk a pro děti si navíc musela na Zlínsko jezdit. Proti tomu si stěžovala u Ústavního soudu a uspěla.

Foto: Petr Kozelka, Novinky

Ústavní soud.

Článek

Rodiče se přou o nyní osmiletou dívku a šestiletá dvojčata, ta se narodila až po rozchodu a matčině odchodu. Soudy nejdříve schválily dohodu rodičů o tom, že děti budou v péči matky, přičemž podíl času se postupně měnil ve prospěch otce, což souviselo i s nástupem starší dcery do první třídy.

Matce zbyly tři víkendy v měsíci, přičemž pro děti si měla v pátek večer jezdit od Prahy ke Zlínu a v neděli večer je stejně přivést. Proti tomu se žena bránila a tvrdila, že jí justice potrestala nejen ztrátou dětí, ale i vysokým výživným a dlouhými cestami. Předtím si rodiče předávali děti na půli cesty.

„Není v zájmu dětí, aby matka v pátek ujela 600 km pro děti a zpět, dorazila s dětmi domů naprosto vyčerpaná, v sobotu se jim věnovala s vypětím všech sil, a v neděli dopoledne se s nimi vydala na další sedmihodinovou cestu dlouhou 600 km. Matka má urazit celkem 1200 km za víkend, což odpovídá vzdálenosti z Brna do Paříže,“ stálo ve stížnosti.

ÚS: Matka nemá být trestána už napořád

Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Josefem Baxou matčiným argumentům popřál sluchu a vyhověl jí. Podle středečního verdiktu totiž soud přesvědčivě neodůvodnil jen víkendový styk za situace, kdy by si děti přály vyrovnanější poměr péče obou rodičů.

„Zvolená úprava cestování mezi vzdálenými bydlišti rodičů vede ke značné zátěži jak dětí, tak matky. Soud přenesl povinnost zajišťovat dopravu dětí výhradně na matku, aniž by se zároveň zabýval dopady tohoto rozhodnutí na samotné děti. Stráví-li matka podstatnou část doby určené ke styku řízením automobilu, společný čas s dětmi nutně utrpí na kvalitě,“ vysvětlil Baxa.

Ústavnímu soudu se nelíbil ani argument, že matka se dopustila protiprávního jednání po rozchodu. Připomněl, že úprava péče o děti nemá být sankcí vůči jednomu z rodičů.

„Jakkoliv je protiprávní jednostranná změna bydliště dítěte podstatnou okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování o svěření dítěte do péče i při určování rozsahu a podmínek styku, nelze ji s odstupem více než pěti let pojímat jako trvající a vše přebíjející důvod, který by ospravedlňoval zásadní omezení její péče,“ dodal Baxa.

Případ se tak nyní vrací k pražskému krajskému soudu, který bude muset rozhodnout znovu a lépe, zejména s ohledem na nejlepší zájem všech tří dětí.

Výběr článků

Načítám