Loni se vysázelo 40 tisíc hektarů lesů

„Průměrná spotřeba sazenic na hektar sadby byla 5705 kusů. U listnatých dřevin 7248 a u jehličnatých 4205,“ konstatoval Josef Kahuda z Českého statistického úřadu v odborném časopise Statistika a my.

Nejvíce se spotřebovalo sazenic buku a dubu (28 a 23 procenta). „Podíl smrku je stále poměrně vysoký, loni představoval 19,9 procenta všech sazenic, zatímco v roce 2021 to bylo 19,7 procenta,“ upřesnil Kahuda.

I tak ale smrk zaujímal v zalesňování největší plochu, a to téměř třetinu. Jehličnaté dřeviny tak na vysázené ploše převažovaly.

Vysazování stromků není jediným způsobem vzniku lesů. Využívá se i přirozená obnova, při níž nový porost vzniká nalétnutím nebo opadem semen mateřského porostu na okolní plochu.

„Minulý rok došlo k meziročnímu navýšení plochy přirozené obnovy lesa o 977 hektarů na 10 088 hektarů. Dle dostupných údajů se jedná o rekordní hodnotu v historii České republiky,“ poznamenal statistik.

V přirozené obnově podle něj nepatrně převažovaly listnáče, z dřevin se nejčastěji využíval smrk a buk. Významně se uplatňovala také bříza.

Podle tzv. Klimatické koalice, sdružující ekologické organizace, je dnes sázení stromů součástí nejen projektů organizací, ale i samospráv, dobrovolnických iniciativ a aktivit. Mimo jiné kvůli organismům a zvěři, jež v nich žijí, ale i proto, že jsou při ochraně klimatu důležité svou schopností vázat uhlík.

„Na každý metr krychlový dřeva je v porostu, na půdě i v biomase stromů uloženo asi 1,3 tuny oxidu uhličitého z atmosféry,“ upozornila koalice.

„Abychom mohli posoudit, kdy má sázení užitek a skutečný smysl a kdy naopak spíše uškodí, je třeba zvážit řadu kritérií,“ konstatovala.

Například je potřeba sázet takové stromy, které dané lokalitě odpovídají druhově. Tedy sázet původní druhy a druhy, které se v okolí již vyskytují, protože kontinuita je důležitá především pro ochranu biodiverzity.

Při sázení stromů je také nutné nezaměřovat se pouze na počty vysazených stromů, ale především na množství těch, které dlouhodobě přežijí.

Čím jsou totiž stromy starší, tím více uhlíku vážou díky kombinaci zvětšujícího se obvodu kmene a listové plochy a zabrané půdy.

„Nejde tedy jen o velikost stromu samotného, ale i jeho schopnost vytvářet půdní ekosystém,“ uvedla Klimatická koalice. Velký staletý strom podle ní může za jediný rok navázat z ovzduší tolik CO2 jako několik desítek let starý strom za celý svůj dosavadní život.

„Věnovat naši energii ochraně starých stromů a uhlíku uloženého v nich a v půdě pod nimi nám nejen pomůže s řešením klimatické krize, ale přispěje zároveň i k ochraně biodiverzity,“ řekl Petr Kucka z Ekologického institutu Veronica.