Lidé se hádají i o hroby. Snažte se dohodnout, radí jim ombudsmanka

Obrátila se na ni žena, která vyrůstala jako jedináček. Po těžké nemoci jí však zemřela matka. Hrob, v němž spočinula spolu s dalšími členy rodiny, měl v nájmu otec. Dcera jej pravidelně navštěvovala a starala se o něj. Otec se však znovu oženil a žena se svou nevlastní matkou neměla dobré vztahy. Když zemřel i on, přišla o posledního blízkého příbuzného.

Po otcově smrti se nájemkyní hrobového místa nestala dcera, ale macecha. Žena se s ní chtěla domluvit na sdílení nájmu, společnou řeč však nenašly. Přestože bylo přání dcery pochopitelné, nájem přešel na její nevlastní matku v souladu se zákonem.

Pokusit se o dohodu tak podle veřejné ochránkyně práv zůstává v podobných případech jediným možným řešením. „Podle zákona o pohřebnictví může s hrobovým místem nakládat výlučně jeho nájemce. To, jestli bude v nájmu pokračovat, je tedy čistě na jeho rozhodnutí. Dokonce ani nemusí ostatní příbuzné o zrušení hrobu informovat,“ uvedla Kostolanská.

Pozůstalým radí, aby se v širší rodině otevřeně bavili o tom, kdo má rodinný hrob aktuálně v nájmu a jak by měl být v budoucnu spravován.

Někdy se však příbuzenské vztahy vyhrotí natolik, že dohoda není možná. „I když panují v rodině komplikované vztahy, doporučuji pokusit se nalézt společnou řeč a vyhnout se tak bolestivým překvapením či sporům,“ řekla ombudsmanka. Některé z těchto sporů totiž končí i na jejím stole, přestože pro ně neexistuje řešení.

Hrobová místa se v Česku nekupují do osobního vlastnictví, ale pronajímají se. Může se tak stát, že tradiční rodinný hrob skončí v užívání někoho zcela mimo rodinu. Ochránkyně práv připomněla, že právo nájmu hrobového místa přechází na osobu, kterou za svého života určil nájemce. Může to být kdokoliv – třeba příbuzný, přítel nebo kolega z práce.

Pokud však nájemce nikoho neurčil nebo na vybranou osobu právo nájmu přejít nemůže, získává jej manžel či manželka zemřelého. Následují další příbuzní v tomto pořadí: děti, rodiče, sourozenci, neteře či synovci. „Když to u žádné z těchto osob není možné, přechází právo nájmu na dědice,“ doplnila Kostolanská.

V minulosti se kancelář ombudsmana zabývala i jinými případy souvisejícími s pohřbíváním. V jednom z nich například pozůstalí řešili záměnu urny s popelem zemřelého. Jejich příbuzný zemřel v zahraničí, kde byl také zpopelněn. Místní pohřební služba pak urnu s popelem letecky poslala do Česka. Rodina zde uspořádala smuteční obřad a rozloučila se se zemřelým. Následně se však dozvěděla, že zahraniční pohřební služba omylem zaslala urnu s popelem někoho jiného.

Protože chybu udělala zahraniční pohřební služba, mohou se pozůstalí domáhat náhrady škody či odškodnění za psychickou újmu pouze v dané zemi podle tamních právních předpisů.