Článek
Byl hlavním důvodem, proč se na českou diplomacii kvůli Pankovi obrátili Poláci, fakt, že jako jediná země EU máme v Damašku stále ambasádu?
Jednoznačně. Za starých časů bychom se asi společně s Poláky obraceli na Francouze. I to ukazuje, jak se svět mění. A že naše diplomacie občas plave trochu „proti proudu“.
Je to náramně užitečné, i když místy je to na nervy. Pro příklady nemusíme chodit daleko, viz naše domácí politická debata, proč vůbec máme mít ambasádu v zemi, kde zastupujeme i USA.
Kdy naše diplomaty Poláci kontaktovali?
Kontakt přišel před několika měsíci.
Jak jste se ke kauze dostal vy?
Všechno, co se týká Sýrie, dříve nebo později skončí u velmi malého množství lidí a mám prostě to potěšení být jedním z nich.
Leszek Panek na polském velvyslanectví v Bejrútu ukazuje jizvu po střelném zranění.
Panka jste předal polskému velvyslanci v libanonském Bejrútu. To znamená, že jste si pro něj přijel až do Damašku?
Nechtěl jsem svojí návštěvou v Damašku zatím otevřít další kapitolu našich vztahů. Zůstal jsem na libanonské straně v komunikaci s naší velvyslankyní paní Filipi, která si Panka po předchozí domluvě převzala od syrských partnerů. Záměrně neříkám jména, místa, čas. Věřím, že pochopíte proč. Ale bez našich syrských přátel by to nešlo.
Jak probíhá takové předání? Něco jako na mostě špiónů?
Jako u člověka, který oficiálně nikdy nepřekročil libanonsko-syrskou hranici a teď se vrací s prostřelenou nohou.
Taková výměna nebývá zadarmo. Co výměna stála a koho?
Naši republiku využití kontaktů a důvěry, kterou jsme si dokázali na Blízkém východě vybudovat. A energii a empatii dvou českých velvyslankyň, bez
kterých bych byl jako bezruký a nahluchlý. Pokud narážíte na finanční platbu, tak žádná neproběhla. A pokud jde o česko-polské vztahy, tak ty jsou natolik rodinné, že si vycházíme vstříc jaksi automaticky.
Podle zpráv z médií vypadá Panek jako pomatený člověk, který věří, že letos nastane jaderná apokalypsa. Jaký udělal dojem na vás?
Přesně tenhle. Mluvil jako bulharská jasnovidkyně baba Vanga.
Propuštěn byl z humanitárních důvodů, v jakém byl zdravotním stavu?
Fyzicky na berlích, duševně také. Ale to je jen můj osobní dojem u někoho, kdo si prošel těžkou cestu. Pro mě je to prostě člověk, kterému můžeme pomoci. A to samo o sobě stačí jako důvod, proč to udělat.