Článek
V hodnoticí komisi, která vybírala kandidáty na post dětského ombudsmana, zasedly i děti. Komise vás doporučila jako druhého v pořadí, ale poslanci vás následně zvolili poměrně suverénně. Myslíte, že jste děti oslovil?
Co se týká hlasování komise, tak já nevím, jak v ní konkrétně děti hlasovaly, protože hlasování je tajné. Stejně tak není známo, jací poslanci mě volili. Je jasné, že jsem nepřesvědčil všechny, to ani nejde. Nevím, na kolik jsem se dětem v komisi líbil, či nelíbil, ale poté, co jsem složil slib, jsem s nimi hovořil a mám z toho dobrý pocit.
Pro příště by mi ale dávalo smysl, kdyby bylo jasné, jaký je mezi kandidáty „bodový“ rozdíl, a ne jen jejich pořadí. Takhle nevím, jestli jsem byl u komise druhý o vlásek, nebo o parník. Nemám tak úplně prostor to analyzovat.
Ombudsman nepracuje sám, ale má svou kancelář. Víte už, koho si do týmu přiberete?
Tým se postupně vytvořil už během posledního tři čtvrtě roku, kdy úřad vedl zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. Přešli do něj někteří lidé z kanceláře „dospělého“ ombudsmana, kteří se agendě dětí věnovali, a přibyli tam i noví odborníci. Kancelář funguje skvěle a teď neplánuji přivádět nové lidi.
Martin Beneš
- první zvolený ochránce práv dětí, do úřadu nastoupil 1. dubna se šestiletým mandátem
- jako soudce dlouhodobě působil u Okresního soudu v Mostě
- roku 2016 se stal opatrovnickým soudcem
- věnoval se zejména tématům opatrovnictví, řešení rodičovských sporů nebo ohrožených dětí
Nedávno jsme se bavili o případech úmrtí malých dětí, která mají mít na svědomí jejich rodiče. V březnu zemřel dvouletý chlapec z drahomyšlské ubytovny a krátce po něm i zhruba o rok starší holčička z pražského sídliště. Uvedl jste, že se tím budete zabývat také jako člen komise zřízené při ministerstvu práce a sociálních věcí. Už máte z jednání komise nějaké výsledky?
Zatím k jejímu svolání nedošlo. O těchto případech jsme se samozřejmě bavili v rámci naší kanceláře a budou zřejmě patřit k našim prioritám. Pokud ministerstvo přibližně do měsíce nezareaguje, začneme se ptát, co bude dál.
Zdá se vám reakce ministerstva na úmrtí dětí rukou jejich rodičů dostatečná?
Nechci to úplně posuzovat. Důležité je, aby komise zůstala nezávislá a postupovala podle odborných standardů. Nemůže jít o pouhou formalitu. Ještě dříve, když nebylo jasné, jak to s komisí dopadne, jsem uvažoval, že by ji v nějakém formátu mohla zřídit naše kancelář. Počkáme tedy, co bude.
Ta úmrtí jsou zcela zbytečná. Neměla by komise a ministerstvo jednat rychleji? Kdy se dočkáme reálných změn?
Systém sociálně-právní ochrany dětí se poslední desetiletí pohybuje trochu samovolně a očekávat, že se něco změní v rámci týdnů nebo měsíců, by bylo příliš optimistické. Mým cílem je, aby se věci změnily v rámci mého šestiletého funkčního období, ale věřím, že to bude dříve. Důležité je ale přesvědčit pracovníky OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), že je to potřeba. Minimálně někteří budou určitě rádi za pravidla, která jim budou lépe ukazovat směr.
Co si pod tím mám představit?
Jsou situace, kdy je ohrožení dítěte natolik intenzivní, že je potřeba zasáhnout. Pokud ale zasahujeme, měla by tu být pravidla, která budou stejná napříč republikou. Stejně tak by podpora poskytovaná rodinám měla být dostupná všude stejně.
Mluvíte o ohrožených dětech, kolik jich tedy je?
Když nemáme správně nastavené vyhodnocování, tak nemáme data o tom, kolik ohrožených dětí máme. Ministerstvo práce sice statistiky vykazuje, ale čísla jsou nápadně nereálná a nesourodá. Sbírají se tak, že vedoucí pracovníci OSPOD jednou za měsíc sednou k tabulce a tam je zadají. Je to další důvod, proč být systematičtější.