Hlavní obsah

Děti umírají rukou rodičů, u kterých je nechaly úřady. Kde je chyba, ukáže komise

Dvouletý chlapec z drahomyšlské ubytovny a zhruba o rok starší holčička z pražského sídliště, dvě děti, které v březnu zemřely rukou rodiče. Obě žily s vědomím úřadů v rodině potýkající se s drogami. Odborníci varují, že český systém sociálně-právní ochrany neumí posoudit, zda jsou děti v bezpečí. Chyby v něm má proto nově hledat speciální komise pro zkoumání nepřirozených úmrtí dětí.

Foto: Envato Elements

Případy dětí, kterým fatálně ublížily vlastní rodiče, se bude zabývat speciální komise. Ilustrační foto

Článek

„Případů úmrtí dětí je v poslední době příliš, každý jeden je o jeden více, než se má stát. Je to nejhorší možný impuls k tomu, podívat se, jak systém funguje, a něco s tím udělat,“ řekl Novinkám nový dětský ombudsman a bývalý opatrovnický soudce Martin Beneš.

Nejde totiž zdaleka o výjimečné excesy. Před rokem o život přišel teprve pětiměsíční kojenec z Královéhradecka, kterým třásl a házel jeho otec, smrtí loni skončilo i týrání tříletého chlapce na Bruntálsku. Klatovský soud nedávno podmínkou potrestal otce, který svou tříletou dceru vodil do společnosti narkomanů.

Kde nastala chyba v jednotlivých případech, odborníci vzhledem k věku obětí nekomentují. Odpovědi na to, kde je v systému ochrany dětí „díra“ a proč zůstávají v nebezpečném prostředí u rodin, kde se konzumují drogy a dochází k opakovanému násilí, by mohla přinést speciálně zřízená komise při ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV).

„Komise bude řešit úmrtí dětí ze systémového pohledu, aby se zjistilo, kde je chyba a kde se smrti mohlo předejít. Měla by také zmapovat, který orgán selhal, když se neodhalilo, že dítě je v ohrožení, nebo proč tomu nebyla věnována patřičná pozornost,“ popsala Novinkám zmocněnkyně vlády pro lidská práva Taťána Malá (ANO). Sama ale chybu v systému pojmenovat nedokázala.

Co znamená bezpečná rodina?

Na novou komisi, která je běžná v zahraničí, sází i Beneš, který by v ní měl rovněž zasednout. Pochybení vidí především ve způsobu posuzování rodin, které provádí orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) zřizované kraji nebo obecními úřady. Jejich pracovníci podle něj nemají pro rozhodování o bezpečnosti rodin vhodnou metodiku a nemají se tak o co opřít.

„Vyhodnocujeme, zda je domácí prostředí pro dítě bezpečné, tedy jestli rodina splňuje podmínky, aby ho mohla převzít. Ale přitom nemáme definované ani hmotné podmínky,“ upozornil Beneš a dodal: „Tak třeba pro miminko. Musí mít rodina postýlku, vaničku, připojení na elektřinu, tekoucí vodu?“

Výběr článků

Načítám