Hlavní obsah

Homesharing: Když rodinám s autisty pomáhají dobrovolníci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Péče o děti s mentálním nebo kombinovaným postižením je pro rodiče složitá. Často se jim musejí věnovat skutečně nepřetržitě od rána do večera a nezbývá jim čas na jejich zaměstnání ani na sebe. Trpí tím jak oni, tak následně občas i jejich děti.

Foto: PRÁVO – Petr Horník

Ilustrační foto

Článek

Pomoci by mohly hostitelské rodiny, které by jim v rámci takzvaného homesharingu ulevily. Zvláště v okamžiku, kdy jsou často těžce dostupné různé stacionáře.

„I když s dcerou jsme, tak se jí už nedokážeme věnovat tak, jak by bylo potřeba. Jsme z toho hrozně vyčerpaní,“ popsala pro organizaci Děti úplňku jedna z maminek, jejíž dítě má neurovývojové postižení. „Hlídání na týden nebo na víkend by bylo z říše snů,“ dodala.

Autisty u nás nechceme, psali lidé v peticích. Domov nakonec vznikne

Domácí

Podobnou zkušenost má i Daniela z jižních Čech, jejíž syn (11) trpí poruchou autistického spektra. Její život mimo rodinu se smrskl na minimum, když za několik let byla párkrát na kávě s kamarádkou.

„Dost často tito rodiče nemají čas ani energii na kontakty s okolím,“ potvrzuje Milan Černý, ředitel speciální pražské mateřské a základní školy V Zápolí, která pečuje o autistické děti. „Vyčerpání rodičů se pak může občas projevit i tak, že se hroutí,“ řekl.

Jeho zařízení, které provozuje Diakonie Českobratrské církve evangelické, přitom musí každý měsíc odmítat několik rodin, které v něm chtějí kvůli vzdělávání umístit svého potomka. Proto nyní pořádá sbírku na rekonstrukci školy, aby mohlo rozšířit kapacity. Škola ale podle něj může rodinám pomáhat především v rámci vyučování od osmi do jedné a pak v rámci družiny.

Kvůli nepovedenému porodu měla skončit v ústavu. Dnes handicapovaná právnička pomáhá ostatním

Zdraví

„Pak je třeba období víkendů nebo prázdnin, kdy také potřebují ulehčení,“ dodal Černý. Takovým rodičům mohou pomoci denní nebo pobytové sociální služby, jenomže jich je dlouhodobě nedostatek. A tak se nabízí homesharing, v jehož rámci pomáhají s dětmi v krátkodobé péči dobrovolníci.

Voda vs. zvířata

Mezi ně patří i rodina Michaely Vodičkové z okresu Praha-východ, která se o této možnosti dozvěděla přede dvěma roky a zapojila se do pilotního programu. „Jednak jsme chtěli pomoci rodičům těchto dětí, aby ta rodina nebyla izolovaná od ostatní společnosti. Navíc máme vlastní děti dospělé, zatím nemáme vnoučata a já jsem chtěla mít kontakt s dětmi,“ vylíčila.

Následovala příprava zahrnující nácvik různých situací, do nichž se pomáhající rodina může dostat, či přednášky o poruchách autistického spektra. „Ty děti jsou velmi citlivé a mohou reagovat na různé situace pro nás nečekaně,“ vysvětlila Michaela. Do homesharingu se s manželem naplno zapojili na jaře minulého roku. Starají se každý druhý víkend o čtrnáctiletou Lucii.

Osmihodinový kurz pro dobrovolníky učí, jak komunikovat a pečovat o nemocné

Zdraví

„Samozřejmě ze začátku měla její maminka obavy, aby všechno probíhalo v pořádku a Lucinka nedostala nějakou ataku. Ale je to šťastné a spokojené dítě, které nemá problém ve vztahu k lidem,“ řekla Michaela.

Určité potíže působilo jen to, že se Lucie obává zvířat, a její rodina má dvě kočky a psa. „Ze začátku to vypadalo na nepřekonatelnou překážku. Ale díky tomu, že máme malý bazén na zahradě a Lucinku hodně baví koupání, tak nakonec zvítězila voda nad strachem ze zvířat,“ dodala Michaela. Lucie si od té doby na zvířata zvykla, a dokonce si psa i poprvé pohladila.

Pilotní projekt, jehož se Michaela účastnila, ale nyní končí a projekt se rozšiřuje. Devět organizací, které se na něm podílejí, tak hledá desítky rodin, jež by se ho jako pomáhající účastnily.

Shánějí další

„Již po dvou letech jsme viděli, že to přináší rodinám pomoc, na kterou dlouho čekaly,“ vysvětlila důvody k pokračování Kateřina Kotasová z nadačního fondu Abakus, který se na projektu podílí.

Asistentů pedagogů je ve školách už 30 tisíc

Domácí

Hostitel přitom nemusí mít žádné zvláštní dovednosti, potřebuje především trpělivost. „Myslím, že nebýt odborník může být výhodou, laik přistupuje k dítěti s přirozeností a nabízí mu to, jak sám žije, svůj domov, sebe sama,“ podotkla Klára Šrůtková, vedoucí homesharingu z organizace Děti úplňku. Podrobnosti o projektu i o tom, jak se zapojit, jsou k dispozici na www.homesharing.cz.

Homesharing není jedinou možností, jak rodinám s autistickými dětmi pomoci. Pomoci by mohly i denní stacionáře nebo pobytová zařízení. Těch je ale nedostatek. A to nejen pro děti, ale i dospělé s poruchou autistického spektra. Své o tom ví podle pražské Diakonie ČCE např. paní Blanka, maminka dnes už dospělé Markéty. Oslovila 27 zařízení v Praze a Středočeském kraji s dotazem, zda by její dceru přijala. Sedmadvacetkrát byla odmítnuta.

Starají se o děti, stát jim hází klacky pod nohy

Domácí

„Jak vyplývá ze statistik ministerstva práce a sociálních věcí, pobytových sociálních služeb pro lidi s autismem je u nás nedostatek. Zvláště tam, kde má dítě těžší formu autismu, rodiny žijí ve vysilujícím režimu bez naděje na změnu,“ říká Ivo Mareš, mluvčí Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Diakonie proto provádí rekonstrukci pražské školy pro autistické děti V Zápolí, kde se má po dokončení zvýšit kapacita z 28 na 80 dětí. Ti, kdo by chtěli pomoci k dokončení nákladného projektu, najdou informace na www.skolapraha.diakonie.cz.

Reklama

Výběr článků

Načítám