Geneticky cenné slepice hynuly i pod rukama svých stvořitelů

V jedné ze dvou moderních hal na okraji vesničky Vaneč probíhala ještě na počátku tohoto týdne doslova stvořitelská činnost. „Historie šlechtění, které držíme v rukou, sahá půlstoletí nazpět,“ říká Pavel Dobrovolný, jednatel firmy Líheň Studenec, pod niž vanečské hospodářství spadá. Od původního plemene slepic tu pečlivě sledují 60 generací. Unikátní rozmnožovací chov s dvaceti liniemi a 2,5 tisícem odchovanců, náležejících do takzvaných genových zdrojů, tu čítal třináct tisíc kusů drůbeže včetně prarodičů a rodičů. Z haly nezbylo ani vajíčko.

V polovině února bylo v sousední hale stejné společnosti vybito 11,5 tisíce slepic. Šlechtitelsky cennému chovu, kde tehdy zůstaly výsledky negativní, Státní veterinární správa udělila výjimku právě kvůli vysoké hodnotě.

„Podmínkou byl monitoring veškerých úhynů, které jsou do pěti kusů na halu za normálních okolností běžné. Právě při tom laboratoř virus zachytila,“ popsal jednatel firmy. I když bylo jasné, že míra rizika je vysoká, pro zaměstnance to byl stejně šok.

„Každá slepice, kohout, tu mají čísla, čísla mají i vejce. Eviduje se, která slepice byla oplodněna z kterého kohouta. Je kolem toho strašné práce. Právě teď se měla úročit, začalo líhnutí nové generace,“ popsala zdrcená pracovnice haly. Jméno říci odmítla. „Co vám mám povídat. Ženské brečely,“ sama ještě teď těžko zadržuje slzy.

Nejtěžší podle ní bylo oblékání do skafandru, když se spolu s hasiči chystali na likvidaci výsledků roční práce.

„Vadí hlavně ta maska, nedá se pod ní dýchat, navíc když je člověk rozrušený. Někteří to nedali,“ popsala další ze zúčastněných, rovněž s přáním zůstat v anonymitě. „Jde o živé tvory, s nimiž jste denně ve styku,“ připomněla.

Pohnutí je znát i z hlasu jednatele firmy, sám přiznává, že měl na krajíčku. „Samotného by mě strašně zajímalo, jak se virus do chovu dostal,“ říká. Špičkové hospodářství totiž dbá na přísnou hygienu; zaměstnanci se dovnitř dostanou jen přes hygienické smyčky. „Ale provětrávat haly musíte,“ přiznává příklon k aktuálně prověřované teorii, že se ničivý virus mohl dostat do Vanče s prachem z Valdíkova, kde na počátku února padl za oběť ptačí chřipce komerční chov kachen.

Drůbež z Vanče znají prakticky na celém světě. Originální genetika, udržovaná tradičním šlechtěním, produkuje urostlé slepice pro menší chovy. Podle Státní veterinární správy je šlechtitelský a rozmnožovací chov Líhně Studenec na vysoké úrovni, obdobný v jiných evropských zemích není. Naštěstí je obnova možná. „Ptačí chřipka je tu dvacet let, musíme s ní žít. Snažíme se mít genetiku na třech na sobě nezávislých farmách,“ uvedl jednatel společnosti. Začít se však musí znovu od inseminace, k nové genetice se dostanou za tři čtvrtě roku.