Článek
Zdeněk spadl ještě jako invalidní důchodce do dluhové pasti, z níž se nedokázal sám dostat. Jeho dům v Černošíně, kde odmalička žil, zabavili exekutoři a on se musel vystěhovat. „Rodiče i sourozenci mu zemřeli, nemá děti. Nevidí na jedno oko. Dřív pobíral invalidní důchod, teď už má starobní, ale nejnižší možný. Jeho situace není opravdu vůbec jednoduchá,“ upozornila starostka.
Jelikož muž neměl kam jít, postavil si stan nedaleko Černošína. „Nezbylo mi skoro nic,“ přiznal Zdeněk. Někteří solidární sousedé či známí mu nosili jídlo nebo oblečení. V říjnu si seniora všiml rumunský dělník, který sázel stromy. „Sám byl v minulosti na ulici, takže dobře věděl, jak těžké to je. Kontaktoval proto neziskovou organizaci Kotec,“ doplnila Vlášková.
Zaměstnanci Kotce se následně za Zdeňkem vydali. „Byl velice skromný. Přivezli jsme mu teplý spacák a začali hledat různé možnosti pomoci. On nechtěl pryč, přál si zůstat v Černošíně,“ uvedla terénní sociální pracovnice Zdeňka Tichá.
Protože její sestra působí jako starostka v nedalekém Olbramově, příběh s ní sdílela. Společně pak vymýšlely, co udělají. „Jenže minulý týden jsem viděla předpověď počasí, kdy u nás měly teploty klesnout pod deset stupňů Celsia. Zavolala jsem ségře a řekla jí, že jedeme pro Zdeňka, jinak umrzne,“ vyprávěla Vlášková.
Měl omrzlou ruku
Ještě tentýž večer ženy vyrazily. Při prvním pokusu nepochodily, senior je odmítl. Druhý den ráno za ním přijely znovu. „Měl už bohužel omrzlou ruku,“ zalitovala starostka. „Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit,“ radovala se.
Muži poskytla svou starou kancelář na úřadě. „Ostatní zastupitelé hned souhlasili. Mám kolem sebe skvělé lidi, kteří jsou odborníky a zároveň mají obrovské sociální cítění,“ podotkla.
Místostarosta a dobrovolný záchranář Tomáš Rusňák seniora, na jehož ruce se v teple objevily bolavé puchýře, vyšetřil. „Zdeněk měl hrozně vysoký tlak. Všeho se bál,“ pokračovala Vlášková.
S kolegou ho odvezla do nemocnice. Lékaři na jeho pravé končetině zjistili omrzliny druhého stupně. „Naštěstí to vypadá dobře, zrovna jsme se vrátili z kontroly,“ sdělila.
„Jsme jedna velká rodina“
Na úřadě se od minulého týdne už vystřídali snad všichni obyvatelé Olbramova, kde trvale žije 81 lidí. Nosí jídlo i různé věci. „Jsme taková jedna velká rodina,“ přirovnala.
Pro muže už zajišťuje další podporu. „Potřebuje se naučit pracovat s úzkostmi. Rádi bychom mu sehnali asistenta, aby mu pomohl vrátit se do běžného života. Nechceme ho teď stěhovat jinam, ať nenarušíme jeho křehkou psychiku,“ vysvětlila.
Zdeněk je za poskytnutý azyl velmi vděčný. „Jsem rád, že jsem tady. Ještě teď se klepu a jsem slabý, ale musím se dát dohromady,“ řekl odhodlaně.
