Článek
Organizace se od roku 2004 domáhá náhrady škody za to, že jí ministerstvo kultury nevydalo ve lhůtě oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv. Oprávnění získala až po několika letech a po opakovaných zásazích justice, včetně Ústavního soudu.
Řízení o náhradě škody se vleče kvůli soudnímu „ping-pongu“, tedy že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 i Městského soudu v Praze byla opakovaně rušena a na obvodním soudu musela být věc dokonce přidělena jiné soudkyni.
Obvodní soud by měl podle senátu se soudcem zpravodajem Josefem Baxou jednat. „Soud byl po dobu delší než rok nečinný, neboť vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu o související části sporu a na vrácení soudního spisu,“ popsal současnou situaci Baxa.
„Takový postup by mohl být ospravedlnitelný v kratším řízení, ne však v případě stěžovatele. V době, kdy se soud rozhodl dále vyčkávat s nařízením jednání, již délka řízení dosahovala téměř 20 let. Takovou délku řízení obecně nelze omlouvat složitostí kauzy,“ konstatoval Baxa.
Organizace od devadesátých let vykonávala hromadnou správu práv, po změně zákona v roce 2000 mělo ministerstvo povinnost do 90 dnů vydat nové oprávnění, které činnost správce autorských práv uvede do souladu s novou normou. Po vleklých sporech však úřad povinnost splnil až s několikaletým prodlením.
V mezidobí organizace nemohla řádně vykonávat kolektivní správu a přerozdělovat autorům zisky z odměn. Ve stížnosti organizace poukazovala například na to, že za posledních deset let zemřelo 223 nositelů práv, svých odměn se tak nedočkali.
Dívka znásilňovaná otčímem, který dostal podmínku, se obrátila na Ústavní soud
