Článek
„Pro standardní situace je krve dostatek a civilní transfuzní služba by byla schopná zajistit i zásobování armády. Problém ale spočívá v tom, že neexistuje jasný mechanismus ani závazky, jak postupovat v krizových nebo válečných stavech,“ vysvětluje Bohoněk, který je už od roku 1998 hlavním odborníkem Armády ČR pro hematologii a transfuzní službu.
V případě konfliktu by se armáda a vojenské nemocnice musely spoléhat na desítky civilních transfuzních zařízení po celé republice. A právě zde je slabina – spolupráce není nijak nastavená.
Platná metodika ministerstva zdravotnictví z roku 2017 počítá především se zásobováním krví při hromadných neštěstích, povodních nebo teroristických útocích. Zabývá se třeba přesuny zásob z krevních bank a podobně.
V České republice je celkem 69 transfuzních center, která odebírají plnou krev (ta obsahuje všechny složky: červené i bílé krvinky, krevní destičky a plazmu). Jen sedm z nich je ale tzv. krizových a mají na základě zmíněné metodiky povinnost dodávat krev při jakékoli rozsáhlejší krizové situaci. Nacházejí se v Praze, Plzni, Hradci Králové, Brně, Olomouci a Ostravě a každé z nich pokrývá příslušnou spádovou oblast.
První pomoc v podobě sušené plazmy
Metodika ale vzhledem k roku svého vzniku neřeší fungování při ozbrojeném konfliktu. „Nepočítá se zásobováním bojující armády ve velkém. Krizová transfuzní centra by sama takové požadavky nezvládla,“ upozorňuje Bohoněk, podle kterého by bylo potřeba nastavit jasná pravidla spolupráce.
Povinnosti transfuzních zařízení je podle Bohoňka potřeba nastavit i dle typu konfliktu. Při operacích mimo území republiky poskytují české vojenské nemocnice péči primárně českým vojákům a aliančním silám v rámci Host Nation Support (Podpora hostitelského státu). Jde o souhrn civilních i vojenských zdrojů, služeb a opatření, které hostitelský stát poskytuje spojeneckým silám působícím na jeho území. Civilní nemocnice mohou v takovém případě vyčlenit lůžka, aby byla kapacita dostatečná.
Pokud by se však boj odehrával přímo na území státu, postupovalo by se podle systému Operační přípravy státního území, což je komplex opatření vojenské, ekonomické a obranné povahy, plánovaných v míru pro dobu ohrožení státu, zajišťující podmínky pro ozbrojené síly a obyvatelstvo.
Speciální síly AČR při transfuzi ve válečné oblasti.
Další záležitostí, kterou je podle Bohoňka potřeba vyřešit, je výroba sušené plazmy. Ta má mnoho předností, zásadní ale je, že se po naředění sterilní vodou dá rychle použít. Nenahrazuje plnou krev, ale je důležitá hlavně pro první pomoc u těžce zraněných při masivním krvácení.
Sušenou plazmu lze skladovat až 5 let, a to při běžných teplotách. Lze ji relativně snadno použít „v poli“ nebo během transportu raněných, než se člověk dostane do nemocnice.
„Musíme zajistit, aby jí bylo dost. Jde o strategický přípravek, který může zachránit život ještě před převozem,“ vysvětluje Bohoněk.
V Česku se sušená plazma dosud nevyrábí, Ústřední vojenská nemocnice Praha (ÚVN) má ale připravený projekt na její výrobu.
Bohoňek na závěr zdůrazňuje, že situace není kritická, ale rozhodně není dobré ji přehlížet. „Nejde o to, že bychom neměli krev. Nemáme ale jasný systém, jak s ní v případě války nakládat,“ shrnuje.
