Pět typů narcistických rodičů: Může to být váš rodič nebo partner. Jak se chovají a co způsobují?

Právě rodičovství je oblast, v níž se odlišnosti v chování narcistů projevují nejvýrazněji.

„Žádný narcistický rodič obvykle není čistě jen jeden typ. Je možné, že váš rodič byl jedním typem a vlastní děti teď vychováváte s jiným typem narcisty,“ upozorňuje klinická psycholožka a uznávaná odbornice na narcismus Ramani Durvasulová.

„Narcisté mají společné rysy, ale způsoby, jakými své vzorce projevují a prožívají, se mohou výrazně lišit,“ doplňuje psychoterapeut Jay Reid.

Grandiózním narcistům záleží hlavně na tom, jak věci vypadají. Jejich charakteristickými rysy jsou grandióznost, okázalost, touha po pozornosti, arogance a sobectví. Takový rodič hraje divadlo, chlubí se tím, jaké má skvělé a úspěšné děti, úžasnou manželku či manžela.

Na veřejnosti mluví o dětech, ukazuje jejich fotky, ale v soukromí ho vlastně nezajímají, stejně jako výchova a všechno, co je s rodičovstvím spojené. „Předvádí se o významných dnech, na děti příliš tlačí, aby byly v něčem opravdu dobré. Ve škole, ve sportu, kroužcích, v čemkoli, na čem mu záleží. Dítě bere jako jakési prodloužení sebe sama. Pokud dítě není dostatečně úspěšné, narcista se od něj odpojí,“ vysvětluje Duvarsulová.

Nepříjemné rodičovské povinnosti převádí na druhého rodiče, aby on sám zůstal oblíbencem dětí. „Připisuje si zásluhy za všechno, mluví o tom, jak je skvělý rodič a jak moc miluje své děti, přitom není schopný roli rodiče naplňovat,“ dodává odbornice.

Pokud vás vychovával narcistický grandiózní rodič, vnímali jste, že se pořád všechno točí kolem něj. Dodnes proto odsouváte vlastní potřeby a věnujete více pozornosti jiným lidem.

„Maligní narcisté jsou ze všech nejnebezpečnější,“ varuje Reid. Vykořisťují, manipulují, lžou, jsou zlomyslní, mohou být až paranoidní nebo dokonce sadističtí a psychopatičtí.

„K dětem se chovají chladně, děsí je a ony jsou pak velmi úzkostlivé. Maligní narcisté chtějí mít moc, všechno kontrolovat, ve všem a všude dominovat a toto všechno vnášejí i do rodičovství,“ líčí psychoterapeut. „Po rozvodu se soudí o děti jen proto, aby vás potrestali nejistotou a strachem kolem péče o ně a finančních záležitostí.“ Počítejte s hrozbami a výhrůžkami.

Pokud vás vychovával maligní narcista, můžete i v dospělosti pociťovat příznaky odpovídající posttraumatickému stresu. „Neustále můžete být v napětí, necítit se bezpečně ve vztazích, nebo si vybírat vztahy, které opravdu bezpečné nejsou,“ dodává Duvarsulová.

Nechávat děti s maligním narcistou o samotě je o strach, protože jde o osobu velmi impulzivní a neopatrnou. Běžně zapomíná zamknout nebo zajistit domácnost tak, aby byla pro děti bezpečná.

Skrytý narcista je podtyp, se kterým má zkušenost většina z nás. Prezentuje se jako oběť, život nikdy nejde podle jeho představ, nemá štěstí, nic z toho, co chce, se neděje, lidé se mu snaží ublížit, přičemž on si od života zaslouží mnohem víc.

Pokud vás vychovával skrytý narcista, můžou se ve vás neustále prát pocity viny a hněvu. Jako dítě jste nejspíš často cítili, že ho musíte zachraňovat, ale také hněv kvůli tomu, jak moc se vždycky všechno točilo kolem něj, ne kolem dětí, ale kolem rodiče.

„Pokud vychováváte dítě se skrytým narcistou, je to jako mít další dítě – mrzuté, naštvané dospívající dítě. Občas si můžete připadat jako jeho chůva. Počítejte také s fňukáním, že některé povinnosti kolem dětí není schopný zvládnout,“ uvádí dále psychoterapeutka, která má sama osobní zkušenost s narcistickým rodičem.

Pro děti i pro vás můžou být bolestné a matoucí situace, kdy se skrytý narcista rozzlobí až rozzuří a křičí, a pak se znenadání začne litovat: „Dělám, co můžu, a nikdo mě nepodporuje. Na všechno jsem sama/sám. Všechno je na mně, jsem vyčerpaná/ý a všem je to jedno.“

Komunální narcisté lační po uznání, které si zajišťují charitativními činy a dobrými skutky. Chtějí být vnímáni jako humanisté nebo spasitelé, být středem pozornosti.

Když jsou jen se svou rodinou, veškerá dobrosrdečnost a dobročinnost za zavřenými dveřmi mizí. Pomáhají dětem na druhé straně zeměkoule, ale od vlastních dětí jsou odcizení.

Podle Reida vaše děti trpí tím, že se jejich rodič věnuje a miluje všechny ostatní děti na světě, všichni ho považují za skvělého člověka se zlatým srdcem, ale je ne. U potomků komunálního narcisty v dětství i dospělosti přetrvává pocit, že „nejsou dost“.

Komunální narcista bere děti na akce, kde mu před ostatními pomohou vypadat dobře. Jakmile však budou potřebovat podporu, ve škole, při nemoci, zůstane to na vás. Při střídavé péči mu vždy budete muset přizpůsobit svůj harmonogram.

Povýšení narcisté se prezentují jako morálně nadřazení lidé. Nejdůležitější pro ně je dělat všechno správně, dodržovat do písmenka všechna stanovená pravidla. Všechno tvrdě kritizují a soudí: práci ostatních lidí, jejich morálku, životní styl, domovy, chování. „Jsou rigidní, autoritářští, mají tendenci kárat a poučovat tak, že se při komunikaci s nimi dospělí cítí jako desetileté děti,“ poznamenává Reid.

Jejich děti podle Duvarsulové vyrůstají s pocitem, že aby byly milovány, musí dodržovat pravidla. „Zkušenost s tvrdostí, chladem a upřednostňováním morálky před láskou vede k sebepodceňování a chronickému pocitu studu, které vás pronásledují na každém kroku.“

Když jde chování tohoto rodiče do extrému, potomci ho buď převezmou, nebo naopak tlak, kterému museli čelit, otáčejí proti sobě i okolí. Ubližují si, vystavují se rizikovým situacím, chovají se výstředně.

Při výchově dětí spolu s povýšeným narcistou se připravte na debaty i o těch nejmenších finančních výdajích. Ačkoli mají hodně peněz, bývají lakomí a přehnaně šetřiví. Pokud jim při střídavé péči přivezete děti o hodinu později, budou chtít jejich pobyt u sebe o tuto hodinu prodloužit, protože na ni mají nárok. Budou také často otevřeně odsuzovat, co se děje ve vaší domácnosti.