Nemocný chlapec si přál vidět babičku a mít štěně. Když ho dostal, další den vydechl naposledy

Robertovi se stal dva týdny před Vánoci osudným Ewingův sarkom, tedy vzácný zhoubný nádor kostí nebo měkkých tkání. S rakovinou bojoval delší dobu. „Když se na jaře léčil v Dětské nemocnici v Brně v Černopolní ulici, hrozně si přál vidět svou babičku. Ta ale byla po operaci stehenní kosti, a proto se nemohli navštěvovat,“ uvedla Petra Homolová, která s kolegy zřídila neziskovou organizaci Ruce pro život provozující Sanitku splněných snů.

Sanitka tehdy babičku za chlapcem odvezla, aby se mohli alespoň chvíli vidět. „Robíka to neskutečně zvedlo. Měl obrovskou radost a jeho stav se začal zlepšovat. Vypadalo to, že je vše na dobré cestě. Robík byl propuštěn do domácí péče,“ nastínila Homolová.

Radost ale neměla dlouhého trvání. „Bohužel před Vánoci přišla od maminky Robíka ta nejsmutnější zpráva. Rakovina se vrátila v agresivní formě. Byla zahájena chemoterapie, ale musela být ukončena, protože nefungovala tak, jak se předpokládalo,“ řekla Homolová s tím, že chlapec vstoupil do paliativní péče.

Tým Sanitky splněných snů zůstal s maminkou v kontaktu s dotazem, zda jí může nějak pomoci. „Řekla nám, že je s Robíkem po celou dobu doma a že je to pro ni velmi vyčerpávající, a to nejen finančně, ale i fyzicky a psychicky. Zároveň zmínila, že by Robíkovi ještě chtěla splnit některá jeho přání, mezi kterými bylo například štěňátko zlatého retrívra,“ zmínila Homolová.

Chlapcův stav se zhoršoval, nicméně byl převezen domů, kde na něj čekalo vytoužené štěňátko zlatého retrívra. „Robík bohužel jeden den po návratu domů zemřel. Přesto jsme všichni vděční a šťastní, že se mu alespoň jedno z jeho posledních přání mohlo splnit,“ dodala Homolová.

Štěňátko tak zůstalo u chlapcovy maminky, která byla za pomoc vděčná. Ocenila i zdravotníky. „Výborný a empatický byl lékař Petr Lokaj, který nás celou dobu doprovázel a udělal maximum, aby se Robík dostal domů za štěňátkem. Děkuju celému týmu dětské onkologie v Brně,“ napsala chlapcova maminka.

Brzké úmrtí lidí, kterým se sanitka snaží splnit poslední přání, není nic neobvyklého. „Stává se nám to a v poslední době poměrně často. Zažili jsme to i u dětských klientů. Chtěli vidět třeba zoo nebo se setkat s oblíbeným youtuberem a o několik dní později odešli. U dospělých je to podobné. Často to vnímáme tak, že když se jim podaří uzavřít to, co potřebovali, pomůže jim to odejít o něco klidněji,“ přiznala Homolová.

Takový byl příklad pana Dana, který si přál vzít manželku na koncert, aby spolu mohli prožít ještě jeden krásný společný večer. „Manželka Martinka se o něj doma neuvěřitelně a obětavě starala. Oba se na společný večer velmi těšili. Když jsme se vraceli z koncertu, Dan Martince řekl, že teď už může odejít. A skutečně o několik dní později zemřel,“ přiblížila další z případů Homolová. Jiný muž se chtěl s manželkou podívat do vinic, které milovali. Poté do dne a půl odešel.

Sanitka splněných snů funguje zhruba dva roky a splnila více než 200 přání, kdy s rodinami umírajících tráví celé dny. Má tým čtyř posádek, které se střídají. Týdně dostává 10 až 15 žádostí. Zájemci o služby sanitky mohou zadat požadavek na splnění snu na jejich webových stránkách.

Za dobu působení najela sanitka desetitisíce kilometrů. „V současné době máme jednu starší sanitku, kterou jsme na začátku odkoupili od záchranné služby a pořídili ji za vlastní peníze. Právě ta naše bábinka, jak jí s láskou říkáme, už začíná dosluhovat a my nutně potřebujeme novou,“ řekla Homolová.

A organizace chce pořídit rovnou dvě sanitky, aby mohla plnit více přání. „Jsme velmi vytížení zejména na Moravě, kde bychom rádi vytvořili samostatné stanoviště, aby byla naše služba dostupnější a rychlejší. Pořízení nových sanitek je však včetně povinného vybavení podle legislativy mimořádně finančně náročné. Protože jsme nezisková organizace, hradíme veškerý provoz sami, a právě proto jsme vyhlásili veřejnou sbírku,“ objasnila Homolová.