Zastavení v Hongkongu: nezapomenutelná vyhlídka a nákupní orgie

Pokud je v Hongkongu něco opravdu pozoruhodného, pak to jsou možnosti nákupů. Ty jsou tam téměř neomezené. Každý tam najde to své, ať je jeho vkus jakýkoliv a ať má kapsy prázdné, nebo nadité penězi.

Ptáme se v turistickém centru, kam by nám doporučili se podívat. „Co rádi nakupujete?“ táže se mladá usměvavá dáma v kostýmku. Kromě levných nákupů na poloostrově Kowloon nám hned doporučují nákupní centra s drahými butiky okolo stanic metra Central, Admirality a Causeway Bay, kde se samotný nákup stává obřadem.

Pretty Woman, bleskne nám hlavou. Naše kroky vedly na Lady’s Market v ulici Tung Choi, což je dlouhá ulice věnovaná stánkům s oblečením, bižuterií, obuví, kabelkami a podobně. Nikdy v životě jsem neviděla vyskládané zboží do tak neuvěřitelné výšky! Když jsme nahlédli do souběžných ulic, každá byla zaměřená na jeden sortiment: obuv, elektronika a další.

Vzhledem k pěknému počasí, kdy opar ustoupil a byl neobvykle jasný den, jsme se vydali na The Peak (Vrcholek).

Na horu vysokou 554 metrů stoupá stará lanovka dost strmě. Těžko bychom udrželi rovnováhu, proto všichni museli sedět. Vyjeli jsme nad vysoké mrakodrapy na zalesněný vrcholek.

Spíše jsme očekávali krásnou přírodu než dvě obrovská nákupní centra.

Nejsem až takový milovník nákupů, proto jsme prošli obchůdky rychleji. Vždy, když jsem chtěla vyfotit nějaké zajímavé obchody, odháněli mě se slovy „No photo“.

Na Peaku nás nezklamal nádherný výhled. Je pravda, že jsme viděli jen na město. Do větší dálky na připlouvající a odplouvající lodě vidět nebylo. Výškové budovy odtud vypadají jako korálový trs. V jednom městě tak najdete hned několik budov patřících mezi nejvyšší na světě – Bank of China, Mezinárodní finanční centrum a další.

Před cestou jsem se obávala fobie z výšek a mrakodrapů. Byla jsem poprvé v tak hustě zastavěné metropoli, ale za ten zážitek to stálo. Jen když jsem zvedla hlavu k obloze, v té chvíli si člověk připadal jako mravenec. Luxusní domy se střídaly s omšelými budovami posetými stovkami plechových krabic klimatizérů, ze kterých tu a tam kapala voda.

Výraz Hongkong znamená v kantonské čínštině Voňavý přístav. Pro mě jako pro Evropanku však některé části města spíše přímo zapáchaly. Člověk by v přístavu očekával vůni rybiny nebo vody. Ale tady ryby a mořské plody rádi suší. Některé obchody a fastfoody tak pro nás představovaly nezapomenutelný a těžko popsatelný čichový vjem.

Pokud se chystáte na gurmánské zážitky, vyzkoušejte čínské knedlíky. Vypadají jako plněné těstoviny, ale jsou z nadýchanějšího těsta. A dejte si k tomu osvěžující vietnamský čaj – je sice sladší, ale na dně najdete kusy želé, které můžete nasát širokým brčkem.

Za tradiční čínskou kulturou vyplujte přívozem Star Ferry. Mezi ostrovy Hongkong a Kowloon převáží pasažéry již od roku 1912, intervaly jsou pět minut a cesta vyjde na 2,50 HKD, s víkendovou přirážkou pak 3 HKD.

V buddhistickém chrámu Man Mo jsme vstoupili do místnosti, kde nás nejprve přes nos praštil omamný kouř z vonných tyčinek, kterých tu hořely stovky. Stále přicházeli další lidé a zapalovali jich plné hrsti. Odkudsi se vynořil mužíček s nádobou plnou vody, trpělivě chodil a vytahoval z misek s pískem zbytky hořících tyčinek, hasil je a házel do koše.

Fascinovaly nás sošky Buddhů i spirály vonných tyčinek připevněných na stropě. Ještě večer bylo všechno mé oblečení provoněné, jako bych strávila večer u táboráku.

Když místní obyvatelé zrovna nepracují, prchají do parků. V neděli jsme tu tak potkali několik skupin svatebčanů, kteří se v přírodě fotili.

Parky tu mají vymyšlené do posledního detailu: jezírka, vodopády, rozličné stromy a rostliny s detailními popisky a také upozornění na tučné pokuty, pokud byste rostlině ublížili. Nechybí ani občerstvení, muzeum čaje a stánky s drobnými skleněnými suvenýry.

Hromadnou dopravu tu kromě přívozu zajišťuje metro, jeho znak připomíná roznoženého medvěda, dále dvoupatrové, nezvykle úzké autobusy a tramvaje. Nejjednodušší cestování je tramvají, protíná celé město v jedné linii, na které jezdí stejnou trasu několik linek. Některé ale končí v centru a do vzdálenější periferie nejezdí.

Území Hongkongu se rozkládá na několika poloostrovech a asi 234 ostrovech v Jihočínském moři. Po 99 let (od 1. července 1898 do 30. června 1997) ho spravovala Velká Británie, která tam už od 17. století měla svá obchodní zastoupení. To se hodně promítlo do ekonomiky i do podoby města. Dodnes najdete mezi moderními mrakodrapy několik budov v anglickém stylu.