Zamilovala si zemi, která má kuriózní spojení s Českem. Pro místní je velká bílá paní

Silný vztah s Kambodžou si Nešlehová vybudovala možná proto, že šlo o její první navštívenou zemi v regionu jihovýchodní Asie. „Původně jsem v roce 2007 nebo 2008 přistála v Bangkoku, odkud jsem se pak autobusem dopravila do Kambodže, která mi opravdu učarovala. Thajsko mi už v té době přišlo příliš sofistikované a ovlivněné Evropou,“ uvedla dokumentaristka během živého natáčení podcastu, které se uskutečnilo 5. února v Radlické kulturní sportovně v Praze.

Nešlehová poprvé zamířila do Kambodže, podobně jako většina turistů, na průzkum rozlehlého komplexu Angkor zapsaného na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. U návštěvy největšího lákadla země mohl klidně celý příběh i skončit.

„Na další místa často nemají návštěvníci čas. Setkala jsem se s lidmi, kteří toužili do Kambodže jet, ale chtěli ji spojit třeba s Thajskem nebo Vietnamem. Že jim prý stačí vidět Angkor, ale to je ta největší chyba,“ konstatovala Češka. Podle ní je komplex sice opravdu úchvatný a sama v něm jednou strávila zhruba dvanáct dní v kuse, ale Kambodža má mnohem víc lákadel.

Nešlehovou v nevelkém asijském státě okouzlili především přívětiví lidé. „Už tehdy to pro mě byla autentická země, a je doposud. A když tak přemýšlím nad tím, kam mě moje práce nebo touha za dobrodružstvím zavedly, tak Kambodžu a Barmu považuji za dvě moje oblíbené destinace, pokud jde právě o autenticitu,“ prozradila dokumentaristka.

Připustila, že svoji profesi v sobě nezapřela ani napoprvé, kdy si usmyslela, že udělá o Kambodži výstavu fotek. Kvůli špatnému formátu snímků tomu však osud chtěl, že se Nešlehová musela do země vrátit a v průběhu nadcházejících let ji navštívila zhruba patnáctkrát. „Nejsem magor, jezdím i jinam, ale Kambodža je prostě skvělá,“ vysvětlila se smíchem.

Nešlehová tvrdí, že v Kambodži nechala velkou část sebe. Také tu natočila několik dokumentů, hledala pozemek pro výstavbu nové školy, uvažovala i nad přestěhováním. Narazila však na složitou komunikaci s úřady, a tak nakonec zůstala jen věrnou návštěvnicí.

V jednu dobu také toužila natočit dokument o kambodžském králi, který má netradiční pojítko s Českou republikou a je dost možná jediným světovým monarchou, který mluví česky. Studoval totiž dvanáct let v Praze, o které tvrdí, že je pro něj nejkrásnějším městem na světě. Kuriozita je podle Nešlehová tahákem hlavně pro krajany, Kambodžané o tom prý příliš nevědí.

„Spíše než královu historii znají Kambodžané kopanou. Takže jsou schopni jmenovat nějakého československého fotbalistu, ale že jejich vládce studoval v Česku, nevědí,“ uvedla dokumentaristka. Dodala, že monarchův příběh je zajímavý i z důvodu, že musel po návratu do Asie dřít kvůli Rudým Khmérům na polích a následně byl i se svou rodinou zavřený v domácím vězení.

„Vím, že se mu Kambodžané jednu dobu i posmívali, protože když se vrátil z Evropy, tak mluvil lépe česky a francouzsky než khmérsky,“ řekla Nešlehová a dodala, že dnes už Kambodžané nijak nereagují na to, že je ona sama z Česka. „Já jsem pro ně prostě jen velká bílá paní.“

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Díky čemu je Kambodža autentická? Co v ní vidět kromě Angkoru? Mají obyvatelé stále šrámy z krutovlády Rudých Khmérů a dokážou o tomto historickém období mluvit? A jak dlouho se sbírá odvaha na ochutnání smaženého sklípkana? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.