Pláže, perly, pepř. Na největším vietnamském ostrově je od všeho něco

Motorová loďka zběsile skáče po vlnách, až někteří pasažéři rozverně výskají jako na horské dráze. Hned při prvním tvrdém dopadu zpět na hladinu pochopíme, proč kapitán zavřel před startem okénka; voda stříká úplně všude a s takovou intenzitou, že bychom byli za chvíli všichni zmáčení od hlavy k patě.

Cesta k jedné z nejhezčích pláží ostrova Phu Quoc je poměrně dobrodružná a při silnějším větru zcela jistě neudělá dobře lidem s mořskou nemocí. Po souši bohužel nevede.

Kotvíme u opuštěného mola na Dragon beach, která je proslulá macatými sytě červenými hvězdicemi. Ty se sem kvůli většímu klidu i čistšímu moři přestěhovaly z přiléhavě nazvané Starfish beach, která se nachází opodál. Možná je čas, aby si pláže jména prohodily?

Nový domov hvězdic není tak frekventovaný, potuluje se tu jen několik málo turistů, a tak máme průzračné tyrkysové vody v podstatě jen pro sebe. Právě takhle může pro někoho vypadat ráj - pláž obklopená neprostupným lesem a prakticky bez lidí.

Cestou zpátky do přístavu, což je cesta na zhruba 40 minut, zastavujeme na perlové farmě. Na první pohled je to nenápadný domek stojící na kůlech uprostřed moře. Zblízka připomíná mraveniště, kde desítky zaměstnanců připravují lastury ústřic na to, aby v nich vznikly perly, jeden z předních artiklů Phu Quocu.

Škeble se nejprve očistí a musí se vyřadit ty zkažené. Pak se opatrně rozevřou a dovnitř se vloží kulička. Mlži jakýkoliv nežádoucí předmět vnímají jako těleso, kterého je třeba se zbavit. Začnou ho proto obalovat perletí. V průběhu tohoto procesu jsou lastury uloženy v sádkách v moři, po nějaké době se opět vyloví a otevřou. A když vše dobře dopadne, bude se uvnitř nacházet blyštivá kulička.

Jde o takzvané kultivované perly, protože vznikají s dopomocí člověka. Oproti tomu pravé perly se rodí zcela přirozenou cestou buď ve slanovodních perlotvorkách či sladkovodních perlorodkách, když do lastury pronikne například zrníčko písku či kousek řasy. Logicky se pohybují v úplně jiné cenové hladině než ty „uměle“ vypěstované.

Na farmě to odpoledne žije. Uvnitř jednoduchého domku sedí za stolky zhruba deset pracovníků, kteří s chirurgickou přesností zlehka otevírají lastury a opatrně do nich vkládají cizí tělesa. S drobným náčiním a lampičkami, které je osvětlují, působí jako chirurgové. Ozývá se jen tiché cvakaní.

Zaměstnanci pak ze sádek, které jsou rozesety v moři, kam jen oko dohlédne, vylovili několik lastur, abychom se mohli pokochat pohledem na již hotovou perlu. Ve škebli se po otevření skví blyštivá a poměrně velká kulička. Tedy alespoň nám se zdá docela rozměrná, ačkoli je prý spíše střední.

U perel se ovšem cena neodvíjí jen od velikosti, ale také od dalších faktorů, jako jsou kvalita povrchu, dokonalost tvaru, barva, ale i lesk. Je to docela věda, už jen kvůli tomu, že výsledný produkt nelze v podstatě ovlivnit. Každý kus je unikát.

Phu Quoc je s rozlohou 574 kilometrů čtverečních největším vietnamským ostrovem a říká se o něm, že se pyšní těmi nejhezčími plážemi v zemi. Nachází se nedaleko pobřeží Kambodže, které byl ještě před 50 lety součástí. Země se však v roce 1976 nároku na ostrov ve prospěch Vietnamu vzdala.

Dnes jde o žádanou turistickou destinaci, kde sice návštěvníci nenajdou nepřeberné množství památek či oslnivé výhledy na rýžová pole, přesto si Phu Quoc vybudoval vlastní identitu. Ta se vyjma perel točí hlavně kolem jedlých suvenýrů - pepře, rybí omáčky nebo myrtového vína. Pro Čechy je pak výhodou, že se sem od loňska dostanou přímým letem z Prahy s cestovními kancelářemi Exim Tours a Fischer a na rozdíl od pevninského Vietnamu tu neplatí vízová povinnost.

Objevování místních gastronomických specialit je záhodno začít na pepřové plantáži, kde se pěstuje pepř srovnatelné chuti s kampotským. Stejnojmenný kambodžský region také leží hned na druhé straně moře, přičemž klimatické podmínky jsou víceméně shodné.

Kdo dosud žil v domnění, že různé druhy pepře (černý, bílý, červený, zelený) pocházejí z různých druhů téže rostliny, dozví se na Phu Quocu, že se liší pouze fáze, ve které se pepř sklízí, a způsob, jakým se následně zpracovává. Podobně je to koneckonců i s olivami, chřestem nebo čajem - všechny plodiny jsou z jedné rostliny, liší se jen doba sklizně či úpravy.

Tak třeba černý pepř se sklízí ještě v nedozrálém zeleném stavu a následně se ihned suší. Během toho slupka ztmavne. Bílý pepř je zase slupky zcela zbaven a červený pepř se nechává dozrát na rostlině. Nejlepší je koupit si mix všech barev. Zaručí to nejsilnější aroma i pestrou chuť. Pepř, ale i slavnou rybí omáčku lze na Phu Quocu pořídit prakticky všude za velmi přívětivé asijské ceny.

Stoupáme po schodech k nejstarší svatyni Phu Quocu, pagodě Su Muon. Stojí teprve necelých sto let, původně šlo jen o dřevěnou budovu. Během války však byla takřka do základu vypálená, místní mnich Minh Uc se ji proto rozhodl v roce 1955 znovu postavit.

Pod svatyní nás vítá poněkud pouťová socha obtloustlého Buddhy. U pagody se modlí pár místních, zevnitř se line silná vůně doutnajících tyčinek. Nejzajímavější místo se nachází až za drobným chrámem, kde se k nebi zvedá široká vyhlídková plošina, na které před ohromnou pozlacenou stěnou leží alabastrově bílý spící Buddha, takový, jak ho turisté znají třeba z Thajska.

Ostrov je poměrně dost uzpůsoben rodinám s dětmi a návštěvníkům, kteří prahnou po „výdobytcích civilizace“. V severní části Phu Quocu se nachází rozlehlá zoologická zahrada, jejíž součástí je i působivé safari. Namísto lokální zvířeny si tu lze prohlédnout typickou africkou faunu – lvi pospávající ve stínu, stáda zeber či antilop, žirafy pak můžete z terasy restaurace i nakrmit.

Pravda, není to úplně to nejautentičtější, co může člověk ve Vietnamu zažít, ale pro rodiče, kteří potřebují zabavit svá dítka roztomilými zvířátky, je to skvělá volba. A asi vhodnější než návštěva perlové farmy nebo pepřové plantáže. V tom je ale nakonec kouzlo Phu Quocu – vyberou si tu zástupci každé generace.

Prohlídku zoo lze spojit také s návštěvou místní obdoby Disneylandu, zábavního parku VinWonders. Ten je rozdělen na několik částí. Nachází se tu akvapark s mnoha tobogány, z nichž některé vyžadují ke sjezdu notnou dávku odvahy.

Skluzavka oranžové barvy vypadá od země naprosto šíleně a z výšky 35 metrů je to ještě horší. Už při stoupání po schodech si říkám, že dojdu nahoru a okamžitě to obrátím, protože na tohle se mám asi až moc rád. Nakonec seberu odvahu, i když ne tak docela. Po celý sjezd mám na téhle takřka kolmé skluzavce zavřené oči, abych raději nevnímal tu propastnou hloubku a rychlost, s jakou svištím dolů. Na konci stěží popadám dech.

Vyjma adrenalinových tobogánů jsou tu ale i mnohé další, které nevyžadují tolik odvahy a které jsou spíše zábavné než děsivé.

Vedle akvaparku je klasický lunapark s horskou dráhou a dalšími atrakcemi, ale kdo je zvyklý třeba na zábavní parky v Dubaji, Americe, ale i Evropě, ten asi žádnou zvláštní katarzi neprožije. Je však férové podotknout, že na jedno odpoledne je návštěva VinWonders zábavná, obzvlášť pokud jste z ostrova a jeho nabídky vytěžili už absolutní maximum.

Celému areálu jinak dominuje princeznovský hrad, u kterého se po setmění odehrává bez jakékoliv jízlivosti působivé představení. Je plné ohňových či světelných efektů, nechybí ale ani hologramy vznášející se nad vodní hladinou.

Jih Phu Quocu nebyl za války místem, kde by chtěl jakýkoli příslušník severovietnamské armády či Vietcongu skončit. Nacházela se tu totiž rozlehlá věznice sil Jižního Vietnamu, kde docházelo k brutálnímu mučení. Ti, kteří odsud vyvázli živí, si mnohdy nesli a nesou doživotní následky.

Jen kousek od tohoto místa naprostého děsu se nachází populární pláž Sunset Sanato beach, kam se turisté sjíždějí hlavně na západy slunce. Ne že by tu tahle přírodní podívaná vypadala diametrálně jinak než kdekoliv jinde, lákadlem jsou ale roztodivné sochy v mělčinách, které inspiraci Salvatorem Dalím rozhodně nezapřou. Chobotnatci s nepřirozeně dlouhýma nohama připomenou obrazy Sloni nebo Pokušení sv. Antonína.

Surrealistické sochy vystupují z moře, za nimiž se obloha barví do odstínů červené a oranžové, vypadají efektně. Návštěvníci se tu můžou vyfotit třeba i na houpačce ozdobené kovovými rybami, obdivovat lze i další umělecká díla. Usrkávat u toho silnou vietnamskou ledovou kávu s kokosovým mlékem je vřele doporučeno.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Asie