Článek
Národní památkový ústav (NPÚ), který zámek provozuje, nyní čeká na písemný rozsudek od semilského okresního soudu. Ten vydal verdikt o navrácení části mobiliáře zámku na konci února. Až písemný rozsudek památkáři dostanou, budou ztotožňovat věci, které jsou v seznamech rozsudku.
Obávají se ale toho, že na seznamu bude i mobiliář, jehož původ je sporný a není prokazatelné, že náleží dědicům Walderode. V tom případě se budou proti části rozsudku zřejmě odvolávat. Odvolávat se nebudou pouze v případě prokazatelného původu mobiliáře, jak už po vynesení rozsudku avizovali.
„Nemůžeme vydat mobiliář, který nepatří Hrubému Rohozci. Neumím samozřejmě přesně říci, jaký bude právní názor, ale určitě v mobiliáři, kde nebudeme umět určit původ, tak budeme hledat cestu,“ potvrdila regionální mluvčí NPÚ Lucie Bidlasová.
Podle všeho půjde především o prokázání původu mobiliáře, který byl v minulosti převezen z Rohozce na státní zámek Frýdlant, což jsou zejména zbraně.
Památkáři se chtějí zároveň s dědičkou rodu Johannou Kammerlanderovou domluvit na dlouhodobé zápůjčce tohoto mobiliáře. Čeká je jednání s jejím právním zástupcem, který byl k tomu vdovou po hraběti Karlovi des Fours Walderodem, zmocněn. Ten již bezprostředně po rozhodnutí soudu uvedl, že se Kammerlanderová nechystá věci ze zámku nikam odvážet a pravděpodobně zůstanou tam, kde jsou.
Potvrdila to i mluvčí památkářů s tím, že mají přípis od právního zástupce dědičky, který hovoří v tomto duchu a říká, že má mobiliář zůstat součástí zámku Hrubý Rohozec. Týká se to přibližně 5 tisíc kusů vybavení, ať již například porcelánu, nábytku, obrazů či svícnů nebo hodin a podobně.
„Pro nás je důležité, že to jsou autentické předměty v autentickém prostředí, a to má pro nás, respektive pro návštěvníky, také tu obrovskou hodnotu, kterou bychom rádi udrželi,“ shrnula Bidlasová s tím, že by neradi spravovali zámek bez mobiliáře anebo mobiliář bez zámku.
Zabavili ho po válce
V rámci tři desítky let trvajícího sporu rodu Walderode se rozhoduje i o navrácení zámku Hrubý Rohozec, který je kulturní památkou. V restituční kauze rod usiluje i o navrácení pozemků na Liberecku, Jablonecku a Semilsku.
Šlechtickému rodu majetek zabavil stát po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, kdy Walderode byl považován za Němce. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily, po emigraci po komunistickém převratu v únoru 1948 znovu sebraly a zpět ho získal až po změně režimu v roce 1992.
Soudy léta řešily, zda je nárok oprávněný. Teprve předloni zřejmě definitivně rozhodl Ústavní soud, že je třeba vycházet z rozhodnutí úřadů o navrácení občanství z roku 1947. Tím byla splněna podmínka pro navrácení majetku.
