Článek
Dlouhá loďka míří na protější břeh. Nedaleko se rýsuje ústí soutěsky a skály se tyčí vysoko do nebe. Začíná naše zhruba tříkilometrové putování do srdce údolí k chladivým jezírkům, která přijdou v parném ománském dni více než vhod. Zdá se to jako krátká cesta, jenže po oblázcích a posléze po vápencových úbočích se nedá chodit zrovna rychle, obzvlášť když je někde potřeba vyhýbat se lidem.
Vádí nejsou úplně skrytým klenotem, naopak jde o dobře známou přírodní atrakci, kterou si přeje prohlédnout docela velké množství turistů. Tomu je potřeba přizpůsobit očekávání. Na druhou stranu není lidí zase tolik, že by se nedalo pohodlně vykoupat. Zhruba hodinová cesta totiž potenciální zájemce rychle vyfiltruje.
Stezka vede víceméně po rovince, na začátku ji lemují palmové háje a zeleň je ve vyprahlé krajině příjemným osvěžením pro oči. Podobné oázy vznikly díky podzemním pramenům, už zkraje jde o požitek, za což může kombinace tyrkysové říčky v kontrastu se světlými vápencovými skálami a ostrými vrcholky pohoří Al-Hadžar.
Zhruba v polovině cesty přicházíme k prvnímu jezírku, které se většinu dne ukrývá ve stínu, a tak je voda v něm opravdu osvěžující. Obepíná ho malá oblázková pláž, která je relativně prázdná. Kdo chce větší klid, může zůstat rovnou tady, kdo se chce více prohřát, pokračuje další půlhodinku.
Kyvadlový provoz nutný
Od prvního jezírka vede cesta po skalním úbočí, občas je potřeba se přikrčit, poskočit anebo uplatnit kyvadlový provoz, tedy pustit nejprve protijdoucí turisty, když je stezka až příliš úzká. Vzhledem k této části je nabíledni, že vyrazit do vádí Šáb v žabkách by bylo, slušně řečeno, o ústa.
V cíli, kde cesta končí, je o poznání živěji. Říčka je plná, někteří odvážlivci do ní skáčou z útesu. Přihlížím tomu se značnou nervozitou, protože kaňon není úplně široký a dopadnout o jediný metr vedle by se mohlo šeredně vymstít.
Z tohoto místa je možné putovat ještě do nedaleké jeskyně, avšak jedině samotnou říčkou. Když se však dozvídám, že je tam možné potkat pavouky, nechávám si tenhle zážitek ujít. Po pár minutách se pak rozhodnu vrátit k prvnímu jezírku, kde byl přeci jen větší klid na to se smočit a vypnout. I za cenu té studenější vody.
S rybí pedikúrou
Vádí Šáb není jedinou koupací alternativou k moři, která se během návštěvy severního Ománu nabízí. Nedaleko hlavního města Maskat láká také obří zatopený závrt Bimmah, který trochu připomíná mexické krasové jeskyně zvané cenotes. Tady je sice ráno o poznání klidněji, kolem propadliny je ovšem vybudován park, takže žádné velké a autentické divočiny se turisté nedočkají. Vstup je nicméně zdarma.
Závrt Bimmah připomene mexické cenotes.
Třetím dílkem do koupací skládačky v této oblasti je vádí Bání Chálid. Oproti prvnímu údolí není třeba se nikam dlouze přepravovat, z parkoviště stačí ujít patnáct minut. To však znamená, že se tady koncentruje zdaleka největší množství lidí. Stojí za to davy překousnout, protože zadní zastrčená soutěska je sice malá, ale díky průzračné tyrkysové vodě naprosto kouzelná.
Pokud ucítíte podivné šimrání na chodidlech, nepanikařte. Místní drobné rybičky rády okusují z nohou kůži, takže kromě koupání si mohou návštěvníci dopřát i pedikúru. Jen to docela lechtá.
