Češi objevují uhrančivý Omán. Tamní islám je zneklidňovat nemusí

„Ománcům je jedno, jestli jste křesťané nebo židé anebo jestli v nic nevěříte. Přistupujeme ke všem stejně, turisty máme rádi,“ konstatuje místní průvodce Sami, když procházíme rozlehlým areálem mešity, jež nese jméno po zesnulém sultánu Kábúsovi.

Ten se v zemi zasadil o mnoho pozitivních změn, zároveň dbal na tradice. Na rozdíl od sousedních Spojených arabských emirátů nechtěl v Ománu žádné rekordní výškové budovy, a tak nejevidentnější dominantu hlavního města Maskat tvoří všudypřítomná hradba pohoří Al-Hadžar.

Mešita s pískově zbarvenou fasádou patří mezi největší turistická lákadla ománské metropole. Otevřena byla v roce 2001, nadchne rozlehlými a vzdušnými nádvořími, pečlivě udržovanými zahradami či hlavní mužskou modlitebnou, která se pyšní zdobeným stropem či ručně tkaným perským kobercem z Íránu, vážícím neuvěřitelných 21 tun.

Vstup do komplexu je bedlivě hlídán, a to zejména z hlediska odívání. Jde o jedno z mála míst, kde musejí mít dámy tělo zakryté až po zápěstí a kotníky. Také muži se musejí náležitě obléct a nepřijít v tílku a kraťasech. Vojáci u vstupu tak střeží spíše morálku než bezpečí. Jinde v Ománu, nejen za branami hotelových komplexů, ale oblečení západního střihu žádný problém nepředstavuje. A to je jistě významné plus.

Maskat není úplně tradiční metropolí. Město se vzhledem k rozpínajícímu se pohoří táhne podél pobřeží jako nudle a centrum v pravém slova smyslu úplně nenabízí. Dá se za něj snad považovat čtvrť Matra s tržištěm, což je také jediné místo, kde se turisté dočkají typického halekání, odchytávání prodejci a smlouvání. Je záhodno to vydržet a nahlédnout do krámků, které nabízejí nejtradičnější ománský artikl, totiž kadidlo – to nejkvalitnější i nejproslulejší na světě.

Aromatická pryskyřice, Evropanům nejčastěji známá z křesťanských svatostánků, je ománským zlatem a její vůně je v zemi takřka všudypřítomná. Ne náhodou je jedním ze symbolů Maskatu obří kadidelnice stojící na kopci nedaleko čtvrti Matra. Kadidlo přitom na tržišti nemají jen to vykuřovací, ale i jedlé, které má mnoho zdravotních benefitů, kadidlový olej se zase využívá v kosmetice.

Intenzivní zemitá vůně je přítomna i v místní královské opeře, další významné stavbě Maskatu. Instituce otevřela své brány v roce 2011 a snoubí v sobě orientální i evropské vlivy. Dovnitř lze nahlédnout buď v rámci prohlídky, anebo si turisté mohou udělat kulturní večer a vyrazit třeba na balet. Vystupují tu soubory z celého světa. Jednou ročně se koná i varhanní koncert na jedny z největších varhan světa; váží asi 50 tun a mají přes 4500 píšťal.

Loď skáče po vlnách. Od Maskatu máme namířeno na neobydlené ostrůvky Al-Dimaníjat, které leží asi 42 kilometrů od pobřeží. Přestože nejsou úplně neznámé, turisté je zatím v masivním měřítku neobjevili, a tak je na nich poměrně klid. Jednak se u nich šnorchluje, pod vodou se prohání množství barevných rybek i karety, jednak na koupání je místní tyrkysové a průzračné moře absolutně fantastické.

Cesta ke skalnatým ostrůvkům je sice dlouhá, ale zhruba v polovině cesty nás svou přítomností oblaží několik delfínů. Vidět jim jsou sice jen hřbetní ploutve, ale kdo někdy byl na pozorování těchto mořských savců, třeba na Madeiře či Azorách, dobře ví, že delfíni se ve svém přirozeném prostředí nemají úplně potřebu předvádět. I tak je to hezký pohled.

Na ostrůvcích není potíž najít plážičku, která bude na několik hodin vyhrazena jen posádce lodi. Když kapitán vidí, že je někde obsazeno, zkusí to o dům dál a většinou úspěšně.

Čeština je v areálu hotelu Barceló Mussanah nepřeslechnutelná. Je evidentní, že sever Ománu získává mezi našinci na popularitě. „Byli jsme už dvakrát v Salála, u Maskatu jsme poprvé. Po Egyptu jsme chtěli vyzkoušet něco jiného. O něco víc se nám ale líbí na jihu Ománu, protože je tam bělejší písek a živější moře, ale za návštěvu stojí obojí,“ shodují se Jitka a Petr z Prahy, kteří na dovolenou vyrazili počátkem prosince.

Prosinec je pro návštěvu Ománu asi nejlepším měsícem, protože teploty nepřesahují 30 stupňů, drží se spíše kolem 25 až 27 stupňů Celsia. Pofukuje větřík, večery jsou chladnější a moře je osvěžující.

„Omán je stále oblíbenější. Je tu krásně a je tu čisto. Ománci jsou milí, nikdo vám nic nevnucuje a ani vás netahá za ruce, abyste si u něj něco koupili. Osobně mi vyhovuje i strava, nikdy tu nemám střevní potíže jako v Egyptě. Líbí se mi také kontrast hor a pouště,“ popisuje česká průvodkyně Jana Altay, která zemi navštívila už mnohokrát.

„Je to tady prostě jiné než v severní Africe. Ománci jsou hrdí na svoji kulturu a chtějí si ji udržet,“ konstatuje průvodkyně Čedoku a jako zajímavost uvádí, že místní se hlásí k odnoži islámu zvané ibádíja. Ta je sice považována za poměrně konzervativní, ale turisté to prakticky nepoznají. „Jako žena jsem tu nikdy neměla problém, ani když jsem šla sama po ulici. Nikdo na mě nepokřikoval, snad s výjimkou taxikářů, kteří se ale ptali, zda nechci svézt. Jinak si všichni udržují tak trochu distanc,“ míní Altay.

Neznamená to, že by Ománci byli chladní a nepřístupní, v tom se naopak docela výrazně odlišují od svých severních sousedů ze Spojených arabských emirátů. Místní hýří vtipem a sem tam si dají klidně trochu piva; tedy, když se zrovna nikdo nedívá.

„Není to problém. Můžu si dát a nikdo mi nic neřekne,“ tvrdí ománský průvodce Sami o alkoholu, který si sám občas s mírou dopřává, přestože ho islám nepovoluje. „Samozřejmě se s ním nikde nevystavuju,“ vypráví mi, když se džípem řítíme po serpentinách v pohoří Al-Hadžar. „A manželka to taky nevidí ráda,“ směje se. Nutno podotknout, že v obchodech se alkohol koupit nedá a většinou je k dostání pouze v resortech.

Sever Ománu skýtá lákadla i dále od pobřeží. Obyvatelé, snad proto, že už se jim moře trochu zajedlo, mají v oblibě koupání ve sladkovodních jezírkách a říčkách, nacházejících se v údolích. Jednu z nejhezčích scenérií nabízí soutěska Vádí Šab, obklopená bělostnými vápencovými skálami. Pravda, není to nijak skryté místo, naopak tam turisté proudí v davech. Nelze se jim divit, protože je skutečně na co koukat.

Úchvatný je také závrt Bimmah, ležící asi hodinu od Maskatu. Obří krasovou jámu je nejlepší si vychutnat v brzkých ranních hodinách, kdy je u ní ještě relativně prázdno. Boty do vody rozhodně přijdou vhod, protože se tu chodí po kamenech, které se jinak nepříjemně zařezávají do chodidel.

Zcela odlišný zážitek pak nabízí poušť. Je jedno, kolikrát jste ji už navštívili v jiných zemích, pokaždé je úchvatná. Snad proto, že je tak jiná než cokoli, co v Evropě známe. Západy slunce jsou tady vrcholnou romantikou.

„A kdo má rád hrady a pevnosti, tak těch je v celé zemi snad 1100. Omán je prostě bezva,“ směje se Jana Altay. A mně nezbývá než přitakat a dál se kochat písečnými dunami, které se v zapadajícím slunci barví do zlata.