Článek
Španělka s jiskřivýma očima a vlnitými vlasy měla pravdu. Opravdu to kvůli březnové bouři Therese v letadle z maličkého ostrova El Hierro na Tenerife a následně dalším půlhodinovém letu na La Gomeru trochu skákalo.
Ale příhodná doba, kdy si dát barraquito, je v podstatě kdykoli. Kávový nápoj původně pochází z Tenerife, ale postupně zdomácněl na všech Kanárských ostrovech.
Káva, nebo koktejl?
Barraquito mělo být poprvé připraveno někdy v polovině 20. století v Santa Cruz de Tenerife, kde si štamgast Sebastián Rubio tak dlouho objednával kávu s kondenzovaným mlékem, panák Licoru 43, kousek citronové kůry a skořici, až barman pravidelnou objednávku přetvořil v míchaný nápoj. A protože Rubiovi přezdívali „Barraquito“, pojmenovali tak i „jeho“ kávu.
V kavárnách a barech napříč Kanárskými ostrovy je barraquito všudypřítomnou objednávkou v každou denní dobu, obdobně jako espresso ve střední Evropě. A že jste na správném místě, poznáte podle toho, že jej naservírují do sklenice. Jakmile barraquito dostanete v hrnečku, jděte raději jinam.
I když se recept podle místa přípravy drobně obměňuje, barraquito especial se skládá ze zhruba lžíce kondenzovaného mléka, panáka Licoru 43, jednoho espressa a navrch napěněného plnotučného mléka v tomto pořadí. Verzi bez alkoholu, která je popíjena během pracovní doby, si objednáte jen slůvkem barraquito.
Citronová kůra, káva a skořice by čistě teoreticky ladit neměly. Spolu s větším než malým množstvím kondenzovaného mléka tato směs nutně musí milovníkům „opravdové“ kávy nahánět hrůzu, ale kupodivu to funguje perfektně. A to téměř na kohokoli.
Všechny stezky národního parku Garajonay, jednoho z mnoha lákadel La Gomery, jsou bohužel kvůli silné nepřízni počasí zavřené. Když se tak další den během jízdy autem provazy deště zastavíme v restauraci Laguna Grande v jeho centru alespoň na kafe, objednávka je jasná. Čtyři barraquita.
„Chutná vám? To mě nepřekvapuje. Miluje ho snad každý, kdo sem přijede,“ směje se průvodkyně Meike Boetiusová. A v suchu pod střechou popisuje oblast, kde jsme zastavili.
Laguna bez vody. Téměř
Velká laguna, kde paradoxně není žádná vodní plocha, ale nerostou tam ani stromy, se nachází v srdci národního parku Garajonay. Místo má tajemstvím opředenou historii. Podle pověstí tu měly své rituály vykonávat léčitelky, které byly na pevnině až do 20. století pronásledovány inkvizicí.
Na odlehlém ostrově ale byly ženy znalé síly bylinek potřeba více než kde jinde, a proto tu hony na čarodějnice nebyly tak silným středověkým tématem jako jinde v Evropě. Silný ženský element je navíc na ostrově patrný dodnes.
Kameny uprostřed mýtiny označují místo dávných ceremonií. V tuto chvíli se kolem nich ale tvoří velké louže, které jakoby symbolicky dávají za pravdu lehce matoucímu označení laguna.
A ač je vytrvalý déšť v tuto dobu silně neobvyklý, klasicky je v polovině března přes dvacet stupňů a „azuro“, místní si rozhodně nestěžují. Déšť je nejen v národním parku, ale na celém ostrově, považován za dar z nebes. A po většinu roku se ho nedostává.
Voda z mlhy
Potřebnou vláhu si tak starověké vavřínové stromy v Garajonay díky lišejníkům rostoucím na jejich kůře získávají z mlhy. Pohled na husté porosty i v horkém létě připomíná tropické mlžné lesy Střední a Jižní Ameriky, se kterou mají Kanárské ostrovy i po staletích od objevných cest stále silné vazby.
V samém centru lesa se skrývají stovky let staré stromy, tři metry vysoké kapradiny a skryté potůčky, což dohromady tvoří dokonalé útočiště pro více než tisíc živočišných druhů obývajících les se specifickým ekosystémem na vulkanickém ostrově.
Nic z toho dnes bohužel neuvidíme, mechem porostlé vavříny okolo parkoviště ale slouží alespoň jako maličká ochutnávka zdejších přírodních krás. S pohledem upřeným do zeleně trochu smutně nasedáme zpět do auta a míříme na druhou stranu ostrova, kde předpověď hlásí slunečno.
A ačkoli nás počasí během nejdeštivějšího týdne Kanárských ostrovů za posledních 12 let poškádlilo ještě mnohokrát, i přesto bylo zřejmé, že La Gomera je jedním z nejkrásnějších míst, které lze v Evropě navštívit. A protože všechno zlé je pro něco dobré, bylo alespoň víc než dost času na sladké zastávky s barraquitem.
