Večeře přímo v ulicích. Na tchajwanských nočních trzích Čechy potěší i asijské vepřo knedlo zelo

Noční trhy, též night markety, nejsou atrakce pro turisty, ale běžný způsob trávení času a obstarávání večeře na Tchaj-wanu. Lidé sem chodí po práci, po škole, na rande i jen tak posedět. Na některých night marketech dokonce hraje živá hudba.

Přestože typický trh působí chaoticky se svou neorganizovaností a změtí stísněných uliček, všechno má svůj řád a lidé se chovají spořádaně. Někdo si koupí sáček smaženého kuřete a posedí, jiný si vezme nudlovou polévku s sebou domů. Všichni mají plné ruce sáčků a krabiček plných voňavého jídla.

Night market je hlučný, přeplněný a občas trochu ulepený. Hygienické normy a předpisy, na které jsme z Evropy zvyklí, tady nečekejte. Nejde ani o to, jak to tady vypadá, hlavní je funkčnost. A kupodivu to opravdu funguje. Tchaj-wan totiž nic nepředstírá. Jeho street food není vytvořen pro cizince, a tak nám mnoho chutí a kombinací může připadat jako úplný nesmysl.

První šok přijde u smradlavého tofu. Je to legendární fermentované tofu, jehož pronikavá vůně, tedy spíš zápach, je cítit na metry daleko. Během fermentace se totiž uvolňují sloučeniny síry, které připomínají zápach kanalizace, odpadu či plísně. Jenže mezi místními je to oblíbená pochutina.

Další hvězdou night marketů je obrovský smažený kuřecí řízek. Je tenký, křupavý a posypaný směsí koření. Jí se za chůze z papírového sáčku a je tak mastný, že si člověk koleduje o žlučníkový záchvat. O pár stánků dál syčí na plotně slavná omeleta s ústřicemi. Je to gumová placka z vajec, škrobu a ústřic se sladkoslanou omáčkou. Na grilech se mezitím opékají olihně na špejli potřené sladkou sójovou marinádou.

Pak jsou tu xiao long bao, naši největší oblíbenci. Malé knedlíčky plněné masem a vývarem. Podávají se napařované na speciální bambusové misce nebo smažené. Se sójovou a chilli omáčkou a nakládaným zázvorem. Správně se musí vzít knedlíček do hůlek, opatrně nakousnout, vysrknout polévku a potom sníst zbytek. Na night marketu je možné vidět i celý proces jejich přípravy, kdy rodinné týmy produkují stovky knedlíčků za hodinu v perfektní souhře.

Jiným typem nám oblíbených knedlíčků či taštiček jsou guo tie, smažené knedlíčky podobné japonským gyoza. Mohou být plněné opět mletým masem či zeleninou a jejich spodní strana je od smažení pěkně křupavá. Knedlíčky se vezmou do hůlek a namáčí se do sójových či rybích omáček. Plněné knedlíčky podávané ve vývarech se jmenují wonton.

Našince dozajista nadchnou kultovní da chang bao xiao chang - rýžové klobásy plněné další klobásou. Jedná se v podstatě o takovou místní obdobu párku v rohlíku. Do klobásy z lepkavé rýže se vloží menší nasládlá grilovaná klobása z vepřového masa a volitelně se přidá zelenina, koření, omáčky. Je to lepkavé, nasládlé, mastné a velmi dobré.

U dalšího pouličního stánku se v hliněné peci pečou hújiāo bǐng. Bulky z těsta se naplní marinovaným mletým vepřovým masem, jarní cibulkou a černým pepřem. Chuť pepře je v bulkách velmi výrazná. Pepřové bulky se pečou nalepené po vnitřních stěnách hliněné pece.

Čechy může zaujmout i gua bao, což je vlastně takové pouliční knedlo zelo vepřo. To bylo něco! Večerní městečko Žuej-fang, starší pán se svým ještě starším, velmi jednoduchým pojízdným stánkem na motorce. Žádné barevné nápisy a cedule, člověk by si ho pomalu ani nevšiml. A nakonec z toho byl zážitek jako u babičky na nedělním obědě.

Gua bao tvoří nadýchaná napařovaná žemle z kynutého těsta („knedlo“), která se naplní vepřovým bůčkem nakrájeným na tlustší plátky („vepřo“). Bůček je dušený ve směsi sojových omáček, rýžového vína, zázvoru, česneku, cibulky a badyánu. Pro sladkou chuť se přidává hnědý cukr. Nakonec se žemle s bůčkem posype mletými praženými arašídy s cukrem, čerstvým koriandrem a restovanou nakládanou zeleninou, která zde vlastně v našem vnímání tvoří to „zelo“.

Vesměs všichni Tchajwanci usrkávají širokými brčky z plastových kelímků bubble tea, světoznámý tchajwanský vynález z 80. let 20. století. Jedná se o ledový čaj s tapiokovými želé perlami na milion způsobů, příchutí a variací. Základem každého nápoje je čaj – zelený, černý nebo oolong. Pěstování čajovníku má na Tchaj-wanu dlouhou tradici.

Dále se přidávají ovocné příchutě. Mezi nejoblíbenější patří maracuja, jahoda či ananas. Pokud se přidá mléko, hovoříme o milky bubble tea, který bývá často doplněn o čokoládovou, vanilkovou nebo kokosovou příchuť. Přidáním ledové tříště vznikne frozen bubble tea. Je to vlastně docela osvěžující nealkoholický drink.

Tchajwanci netráví večery na night marketech pouze u jídla, na pořadu dne je i zábava. Místní obyvatelé jsou hraví, a to nejen v dětském věku. Jejich večerní zábavou není jít na pivo do hospody, ale jít na night market na hrací automaty a zábavní atrakce. Milují postavičky, plyšáky, figurky a vše, co je barevné a vydává zvuky.

Na trzích tak najdete obří venkovní herny a všudypřítomné automaty. K oblíbeným hrám patří třeba automaty na lovení a vytahování plyšáků, různé společenské stolní hry, pinball, střelba a hod na cíl v podobě kelímků či pyramid z plechovek. Herny doslova praskají ve švech.

Nejslavnější night markety bývají v hlavním městě Tchaj-peji, například trhy Shilin nebo Raohe. Jenže ty nejhezčí a nejautentičtější zážitky často přijdou úplně jinde a nečekaně. V menších městech nebo tam, kde člověk narazí na tržiště náhodou cestou z nádraží.

Jako se to stalo nám ve třetím největším městě Kao-siung, kam jsme přiletěli z filipínské Manily a hledali jsme ubytování. Na trhu Ruifeng jsme strávili několik skvělých večerů. Nebo ve městě Chua-lien, kde sice night market působí moderněji se širokými ulicemi a živou hudbou, ale u stánků naleznete třeba celého krokodýla na ledu. Či v městečku Žuej-fang na severu ostrova, kde jsme objevili ono opěvované tchajwanské knedlo vepřo zelo. Bez davů turistů, bez anglických nápisů, bez menu. Jen dědeček u rozpálené plotny, který už třicet let dělá jednu jedinou věc. A dělá ji skvěle.

Tchaj-wan má zvláštní schopnost působit současně moderně a vyspěle, ale i tak trochu zastarale a nerozvinutě. Vedle neonových mrakodrapů stojí starodávné chrámy. Lidé platí mobilem, ale večeři si pořád kupují u polorozpadlého stánku. A zatímco zbytek světa zavírá kuchyně v deset večer, tady to nejlepší teprve začíná.

Night market není jen místo, kde se člověk nají. Je to způsob života. Možná právě proto se na Tchaj-wanu skoro nevaří doma. Když máte pod okny stovky jídel za pár drobných, proč byste to dělali? Sedíte na malé plastové stoličce, kolem vás syčí olej, někdo vedle vás hlasitě srká nudle, nad hlavou bliká čínský neon a vy držíte v ruce něco, co neumíte pojmenovat. Ale chutná to skvěle. A právě kvůli těmhle obyčejným večerům stojí za to cestovat přes půl světa.