Článek
Duchovním otcem odvážné holčičky i celého popsaného světa fantazie je legendární japonský animátor, scenárista a režisér Hajao Mijazaki. A ač on sám popřel, že by tchajwanská horská vesnička s výhledem na pobřeží byla jeho inspirací při tvorbě filmu, nic to nezměnilo.
Ťiou-fen (Jiufen) je prostě až příliš malebný a neuvěřitelně podobný. Úzké uličky s krámky, stánky a nádhernými výhledy každodenně ožijí pestrými hlasy turistů, z nichž zdaleka ne všichni jsou fandové studia Ghibli. To stojí nejen za Cestou do fantazie, ale i trháky jako Můj soused Totoro, Doručovací služba čarodějky Kiki a podobně.
Chutě Tchaj-wanu
Návštěva Ťiou-fenu je nepsanou povinností pro všechny turisty na Tchaj-wanu, kteří nepřijeli jen za ruchem velkoměst a galony oblíbeného čaje s tapiokovými kuličkami. Ne že byste jej v Ťiou-fenu též nesehnali. Na ostrově, odkud pochází, se jedná o jedno z nejprodávanějších občerstvení vůbec. A bubble tea je tu zatraceně dobrý bez ohledu na značku.
Musíte také ochutnat ananasové koláče. Ananas je totiž národním ovocem Tchaj-wanu a znakem štěstí a prosperity. Sladkostí s ananasem je tak na výběr nepřeberné množství. Dalším zajímavým artiklem jsou lyofilizované jahody dokonalé chuti i konzistence, které se doslova rozplývají na jazyku.
Nechybí stánky se smaženou zeleninou, houbami i masem všeho druhu, exotické ovoce, ale ani řemeslná piva, klasické restaurace specializující se zejména na kachny, četné čajovny a obchody se suvenýry. V těch hrají hlavní roli právě nositelná móda a dekorace s motivem postaviček studia Ghibli, psů a koček.
Až se nabažíte ochutnávání a nákupů, stojí za to vyšlápnout si úzkými uličkami do „vyšších pater vesnice“ k bohatě zdobenému taoistickému chrámu. Níž ve vesnici se nachází i buddhistický svatostánek a hned několik modlitebních míst.
Jiufen se těší značné oblibě turistů, proto je lepší vyrazit ve všední den.
Vesnice se v historii proslavila zpracováváním kafru a na přelomu 19. a 20. století i zlatem. Dnešním pokladem Ťiou-fenu je Stará ulice s vyhlášenými čajovnami a nádhernými výhledy. A právě jedna z nich po soumraku věrně evokuje „lázně bohů“ z Mijazakiho oscarového anime.
Rady na cestu na Tchaj-wan
Pokud vás láká cesta do destinace, kde se nemusíte obávat jít v noci i špatně osvětlenou ulicí, možností z Prahy je více. Komfortní variantu cesty z Prahy do Tchaj-peje aktuálně nabízejí aerolinky Emirates s dobře navazujícími lety přes Dubaj. Tam si navíc můžete zařídit i stopover a zařadit do své cesty i špetku luxusních zážitků a dobře se najíst.
Na většině míst na Tchaj-wanu lze platit i kartou, mít u sebe hotovost je ale přece jen jistější, obzvláště na trzích. Tisíc tchajwanských dolarů je zhruba 658 korun. Hotovost můžete vybrat jak v bankách, tak ve větších pobočkách řetězce potravin 7-Eleven, disponujících bankomatem, tam však vždy s poplatkem. Obchody jsou od sebe ve větších městech vzdáleny maximálně stovky metrů.
Hlavní město Tchaj-pej je protkáno fungujícím systémem veřejné dopravy za rozumné ceny, někdy ale může být těžší se v něm okamžitě zorientovat. Pokud potřebujete rychlejší přesun, taxíky či služba Uber jsou v celé zemi výrazně levnější než v Česku.
Těm, kteří plánují větší množství přesunů vlaky, se vyplatí zakoupení třídenního THSR pasu, s nímž můžete po dobu platnosti neomezeně jezdit tchajwanskými rychlovlaky po trase vedoucí západním pobřeží ostrova. Cena pro dospělého je 2200 tchajwanských dolarů, tedy asi 1448 korun. Děti zaplatí polovinu.
Zatímco hlavní město Tchaj-pej je zajímavá, hodně uspěchaná metropole, kterou ocení především milovníci gastronomie a nákupů, sami Tchajwanci říkají, že čím jižněji se na ostrově vydáte, tím zelenější a poklidnější bude další štace.
Tchaj-čung má oproti Tchaj-peji výrazně víc parků a je celkově umělečtěji zaměřen. Zřídit si v něm při poznávání ostrova základnu je zajímavou volbou i z finančního hlediska, ubytování v něm totiž seženete výrazně levněji než v Tchaj-peji a o něco levnější jsou i služby a zboží. Z hlavního města se do Tchaj-čungu rychlovlakem dostanete už za hodinu a šest minut.
To správné místo
Na nalezení A-Mei Tea House (tradiční čajový dům s dřevěnou architekturou a červenými lampiony) si vyhraďte raději víc času, protože navigace v hustě zastavěné stupňovité vesnici umí zazlobit. Pokud navíc toužíte po dokonalé fotografii, působivém zážitku a ideálně obojím, chce to dorazit dlouho před soumrakem, abyste se nemuseli mačkat v davu. Ten se vytvoří na všech místech s výhledem na čajovnu. A večer umí být vskutku neprostupný, obzvláště o víkendech.
Vyzbrojeni vědomostmi jsme do čajovny naproti usedli o dvě hodiny dříve, než měla začít padat tma. Už tak byly balkony a okna s výhledem zcela obsazené. Po využití většího než malého množství vyjednávacího talentu a nespočtu úklon nám obsluha čajovny otevřela balkon v prázdném nejvyšším patře a stoleček přisunula přímo k okraji. Nádhera. Teď už jen počkat do večera.
Pohled, na který se vyplatí počkat.
V lednu panují na severu Tchaj-wanu ve srovnání s Českem příjemné teploty okolo 18 stupňů, rána a večery jsou ale stále chladné. V průběhu čekání přidávám nějakou tu vrstvu oblečení. Pomáhá i skvělý oolong, pravda, nejlepší z nabídky. Výjimečnou ochotu personálu je totiž třeba ocenit zajímavou objednávkou. Jak se ochladí, objednávám i polévku a jsem ráda, že vícenálevový čaj, kterého jsme dostali hned celý pytlík, je možné neomezeně doplňovat. Horká voda je v ceně.
Čekání na balkoně není jen o jednom snímku. Jedná se o ideální moment, kdy přeladit z hektičtějšího objevitelského módu, na chvíli se zastavit a doopravdy nasát atmosféru místa.
A už se rozsvěcují červené lucerny, které činí čajovnu naproti tolik unikátní. Přes dobré hodnocení služeb je ale výhodnější dívat se na ni než být uvnitř. Spoušť fotoaparátu a kamery zmáčkneme během tří hodin, kdy z poklidu balkonu sledujeme rozzáření luceren i houstnoucí dav dole, snad tisíckrát. Každá další minuta je totiž působivější než ta předchozí.
Lehce prokřehlí vyčkáme, až se modrá hodinka přehoupne do absolutní temnoty, a pomalu se začneme zvedat. Tato podívaná patří k zážitkům jednou za život a ukončit jej předčasně by byla škoda. Po zaplacení a posledním pohledu zpět sestoupíme několik pater a vnoříme se do davu. S lampiony nad hlavami se vzdalujeme z centra horské vesnice, jejíž návštěva i přes značnou oblíbenost rozhodně stojí za návštěvu. A ten čaj byl opravdu skvělý.
