V zámku habsburského smutku se vdávala Angelika

Dnes skvost uprostřed dunajských lesů, co by kamenem dohodil od slovenské hranice, vypadá jako ze škatulky. První zmínka o předchůdci zámku se objevuje v roce 1183. Středověký kamenný vodní mlýn chráněný hlubokými vodními příkopy se v 18. století změnil na elegantní barokní zámek. Poskytoval majitelům přepych, soukromí i odpočinek.

Hrabě František Ferdinand Kinský, dvorní kancléř českého původu, ho přestavěl a využíval jako rozkošné lovecké sídlo s polesím bohatým na zvěř, takže nechybějí ani malby s touto tematikou.

„Za nejvzácnější považují odborníci stropní fresku z roku 1732 od vídeňského malíře Daniela Grana s bohyní lovu Dianou — malba patří mezi vrcholná díla barokního malířství. Původní zůstaly také 300 let staré parkety a lustry z českého skla. Nad krby visí velké portréty otce a matky Marie Terezie, která od Kinských tuto perlu koupila, avšak zámek nepoužívala a darovala ho manželovi,“ vysvětluje Beata Havranová, editorka turistického webu kamkam.eu a znalkyně Rakouska.

Karel I., jehož do čela monarchie katapultovala trojí smrt — sebevražda následníka trůnu Rudolfa, sarajevský atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a skon Františka Josefa I., se do reprezentačního sídla v lůně přírody uchýlil po kapitulaci říše. Vzal s sebou manželku Zitu a děti — syny Ottu, Roberta, Felixe, Karla Ludvíka a dceru Adelheid.

Když několik dní po příjezdu poslal císař bez žezla svého sluhu do Schönbrunnu, aby vyzvedl duchny a polštáře pro děti, stráže ho dovnitř nepustily. „Pan Habsburk tu už nemá žádné nároky,“ vzkázaly mu.

Tak, jak se smrskávala naděje na brzkou obnovu císařství, uvykala si rodina na všední den vyhnanců v Eckartsau. Nezůstala ušetřena potravinové krize, protože musela nakrmit hladové krky stovky sloužících. Budově chybělo vybavení na dlouhodobější pobyt tolika lidí — navíc se nedalo dostatečně topit.

Když vypukla chřipka, chyběly léky. „To, jak prožili smutné Vánoce i poslední chvíle před úprkem do exilu, přibližují pokoje s původními interiéry v rodinném křídle,“ upozorňuje Elisabeth Sandfortová ze správy zámku. Vláda nově vzniklé republiky zvané Německé Rakousko přiložila Karlovi, plným jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria, nůž na krk — bude-li nadále odmítat abdikaci, musí si sbalit kufry a jít.

Protože Československo, Jugoslávie a Maďarsko o něho nestály, vyrazil 23. března 1919 směrem ke švýcarským hranicím panovníkův vlak. Karel si oblékl uniformu polního maršála c. k. armády a do civilu se převlékl až ve Švýcarsku. Mimochodem: závěrečné chvíle Karla a jeho rodiny přibližuje jídelna s prostřeným stolem a posledním menu před odjezdem. Zapuzený panovník, zdeptaný, zchudlý a nemocný, zemřel prvního dubnového dne roku 1922 ve Funchalu na portugalské Madeiře. Bylo mu 34 let.

Dnes zámek patří Rakouským státním lesům, které mimo jiné zpřístupnily 27hektarový park v anglickém venkovském stylu i pro cyklisty, pořádají se tu koncerty vážné hudby a vede tu i trasa maratonského běhu.

Letos skvost vydobyl Wedding Award, cenu rakouského svatebního průmyslu za nejlepší místo, kde lze vstoupit do manželství. Mimochodem: své ano si tu řekli i legendární Angelika a hrabě Joffrey de Peyrac v remake proslulého příběhu o osudech krásné markýzy natočeném v roce 2012.