Článek
Neuvěřitelné štěstí měla hned dva roky po sobě Lenka Konečná, která se o snímek tzv. bílé variety koniklece velkokvětého z Kamenného vrchu podělila se čtenáři Novinek. „Viděla jsem jeden už loni, ale byl uprostřed louky, kam se nedalo zajít, abych nepošlapala ostatní koniklece. Letos jsem měla štěstí, bílý kvítek byl na jejím okraji,“ uvedla ke svému nálezu.
Vilém Jurek z ekologického sdružení Rezekvítek pečuje s kolegy o rezervaci s konikleci 17 let a bílé květy zahlédl jen dvakrát. Seniorka Bohumila Tenková v roce 1983 projektovala 1400 metrů dlouhý plot, jímž je rezervace obehnána, a zatím po bílém konikleci pátrá marně.
Bílé koniklece jsou omylem považovány za albíny. Nejde u nich o albinismus, ale leucismus.
Bílá varieta koniklece velkokvětého z brněnského Kamenného vrchu
Albinismus je úplná neschopnost tvořit barvivo. Rostlina – albín by musela mít i bílé listy a měla by téměř nulové šance na přežití, protože by nebyla schopna fotosyntézy. Nebyla by schopna s využitím sluneční energie měnit vodu a oxid uhličitý na živiny a kyslík.
Leucismus je jen barevná mutace a týká se pouze pigmentů v květech. Stonek i listy zůstávají zelené. Bílé varianty koniklece velkokvětého z Kamenného vrchu vedly v 19. století k vědeckému omylu uznávaného botanika Eduarda Formánka. Byl přesvědčený o tom, že našel zcela novou odrůdu konikleců. I když měl štěstí a našel je, toto přání se mu nevyplnilo.
Odhaduje se, že na Kamenném vrchu je přes 61 500 konikleců.
Ovšem jedna rarita – albín, který popírá veškeré zákony vědy, na jihu Moravy přeci jen existuje. Na utajovaném místě v Moravském krasu roste buk albín. Je mu přes třicet let a má pohádkově bílé listy. Vědci si lámou hlavu nad tím, jak vznikl a jak může přežívat, když v něm neprobíhá fotosyntéza. Životodárný cukr z fotosyntézy mu patrně dodávají ostatní stromy a houby v jeho okolí, které jej „krmí“. Ochranáři tají, kde roste, aby jej turisté nezničili.
