Hlavní obsah

Ukrajinka propadla Praze. Z jejích snímků je láska k metropoli nepřehlédnutelná

4:20
4:20

Poslechněte si tento článek

V běžném životě pracuje jako kosmetická poradkyně v lékárně, po nocích a ránech však běhá po Praze a snaží se najít nejlepší záběr města, které si zamilovala. Valerie Semenova, původem Ukrajinka, podobně jako další amatérští fotografové začala tak, že jednoduše fotila pro radost na malý kompakt a telefon. Fotky, které sdílela v zájmových skupinách na Facebooku, začaly postupně nabírat na popularitě. Jeden z jejích snímků se dokonce prodal na výstavě věnované Praze.

Foto: Valerie Semenova

Karlův most v mlze. Tato fotografie se vydražila na výstavě Miluju Prahu za 9 tisíc korun. Valerie ji zachytila během říjnového rána, kdy na místo dorazila už na šestou. Slunko prosvitlo skrze mlhu až kolem deváté. „Fotografové vždycky nadávají, že je málo mlhy, nebo moc mlhy. Tentokrát jí bylo moc,“ líčí autorka.

Článek

„První fotku Prahy jsem vyfotila v šesti letech, když jsme přijeli za tátou na prázdniny. Měli jsme filmový Kodak a pamatuju si, že jsem za den vyčerpala celý film,“ směje se Valerie, která v Česku bydlí už od roku 2010 a své snímky zveřejňuje pravidelně na svém profilu.

V deseti letech dostala svůj první kompakt Olympus, jenž má doteď, a později během dospívání na Ukrajině už se zrcadlovkou fotila kamarády nebo narozeninové oslavy. Po přestěhování do Česka na notnou dobu focení zanechala a vášeň k této aktivitě znovu objevila, až když dostala od přítele telefon s lepším fotoaparátem k narozeninám.

„Foťáky už jsem v té době měla zahozené, tak jsem fotila klasicky mobilem,“ popisuje svůj návrat ke koníčku dvaatřicetiletá Ukrajinka. Do Prahy jezdila s přítelem, protože bydlela v Poděbradech a poté v Lysé nad Labem. „Byly to takové pokusy, třeba jsem fotila příteli ze zad nebo ze zábradlí,“ vysvětluje s úsměvem situace, kdy ještě neměla k dispozici stativ.

Postupně chtěla lepší fotoaparát, lepší objektiv, stativ nebo si pořídit Photoshop. Své snímky sdílela ve skupinách na Facebooku, kam lidé přidávají své úlovky z Prahy.

„Fotky, když jsou něčím neobvyklé – nějaké zabarvení nebo zajímavá denní doba – nasbírají hodně fanoušků. A to pak člověka stimuluje fotit dál,“ svěřuje se Valerie.

Historky z focení

Častými návštěvami Prahy během východů slunce a úplňků Valerie nasbírala jednak mnoho zkušeností, ale i zábavných historek.

Z jejího vyprávění se zdá, že téměř každé focení probíhá ve stresu a výsledné fotografie tak vzniknou zázrakem – jako když jednou doběhla na kopec Santoška na smíchovské straně Vltavy, kdy na poslední chvíli zachytila Vyšehrad v mlžném oparu a zlatavém světle vycházejícího slunce.

Foto: Valerie Semenova

„Tohle jsme stihli na poslední chvíli, protože mlha pak stoupla tak, že nebyl už Vyšehrad vidět.“ Foceno z ruky na dlouhé sklo 150-600 mm bez stativu, jelikož zůstal v kufru auta, které parkoval Valeriin přítel.

Sama sebe popisuje jako velkého perfekcionistu s malou trpělivostí a nechutí ke vstávání. Mnoho jejích nejhezčích záběrů vzniklo právě při východu slunce, a když se při rozhovoru ptám, jaké je pro ni vstávání, nejdřív jednoslovně odpovídá: „Strašný!“ Posléze dodává, že je velký spáč, ale když člověk něco chce, tak si pro to dojde. „Naposledy, když byl Měsíc nejblíže Zemi, vstávali jsme 4× do týdne.“

Během let se také učí trpělivosti, protože často ty nejlepší fotografie vzniknou až po několika hodinách čekání. I jí se stává, že si z některého sezení nepřiveze vůbec nic, kvůli nespokojenosti s kvalitou.

Foto: Valerie Semenova

Vánoční trhy společně s červánky nad Staroměstským náměstím. „Měli jsme zhruba půl hodiny na celkové focení. Než jsem vylezla se vším náčiním na vrchol, tak jsem málem umřela,“ směje se Valerie. Zároveň přiznává, že měla štěstí na dobrý západ slunce, který dodal fotografii na atmosféře. Jde o panorama složené z 15 snímků.

V oblíbených lokalitách jako Petřín se často musí tísnit s ostatními fotografy a „prát se“ o nejlepší záběr. Letos na jaře zde fotila rozkvétající mandloně a musela se tísnit s dalšími skoro třiceti lidmi. Valerie vypráví, že nakonec musela sedět pod stativem jednoho svého známého, protože jinde zkrátka nebylo místo. Tlačení jí však nevadí. „Ne, já jsem kontaktní,“ směje se.

Kvůli dobrému záběru si už namočila boty, dosípala se na vrchol Týnského chrámu nebo přeskočila plot u vyhlídky. Ve všem ji podporuje její přítel, jehož celý proces focení baví. Funguje jako řidič a zároveň asistent při nošení vybavení.

Cesta k lepším fotografiím

Co se týče úpravy fotografií, zdůrazňuje, že nepoužívá žádnou manipulaci v podobě vkládání objektů, které na snímku původně nebyly. „Maximálně dělám HDR (rozsah světelných detailů v jedné scéně - pozn. red.) nebo panorama,“ říká Valerie a zároveň doplňuje, že manipulaci se snímkem ani neumí. Jinak používá základní úpravy v podobě ořezu, kontrastu, barev, saturace nebo zřetelnosti.

Na hledání lokací používá aplikaci Photopills, kde si lze najít, v jakém sklonu je místo k měsíci nebo slunci, a jak se tyto objekty pohybují po obloze. Jejím nejoblíbenějším objektem je Týnský chrám.

„Vábí mě tím, že tam vychází slunce dvakrát ročně mezi věžemi a měsíc je vidět ze všech stran, cože je zajímavé,“ vysvětluje.

Do budoucna neuvažuje, že by se focení věnovala plnohodnotně. Činnost vnímá jako občasný přivýdělek a velmi zajímavý koníček. V poslední době se kromě focení Prahy věnuje dokumentování koncertů. „Nedokážu si představit, že bych se tím živila,“ uzavírá.

Související témata:

Výběr článků

Načítám