Článek
Expo 2025 je v mnoha ohledech překvapivé. Zatím je podíl domácích návštěvníků z Japonska až nečekaně vysoký a pohybuje se mezi 85 až 90 procenty z celkového počtu. Navrch tak mají automaticky pavilony, které své expozice cíleně směřovaly na témata, která Japonce nejvíc zajímají a baví. Koneckonců jedním z vedlejších cílů letošního Expa je rozhodně i probuzení zájmu o danou destinaci v zemi vycházejícího slunce, jejíž obyvatelé jsou vždy lukrativními návštěvníky.
Prohlédněte si naši galerii a projděte si nejrůznější zákoutí českého pavilonu
Český pavilon na první dobrou zvenku zaujme. Nejde o nějaký výstřelek jako v podobě Rakouska, kterému z budovy trčí obrovská notová osnova. Jde o elegantní stavbu, která umí pohledy kolemjdoucích přitáhnout přirozeně. Ano, nabízí se otázka, zda nebudou v horkém japonském létě ve výhodě zatemnělé pavilony a zda se ten český nepromění pod náporem slunečních paprsků ve skleník. Ale to jsou takříkajíc zítřejší problémy.
Úpravy za běhu
„Oooo, Čéko!“ zaznívá z úst Japonců nejčastěji. Je patrné, že Česko pro ně není neznámá destinace. Koneckonců Czech Tourism právě na tuto zemi velmi rád cílil své kampaně a v tomto ohledu je to poznat.
V samotném začátku světové výstavy u nás byl drobný zmatek. Směrovky nesměrovaly úplně správně, fronty se křížily a faktor drobného chaosu byl dobře patrný. Na obranu českého pavilonu je dobré zmínit, že tím samým si procházela velká většina pavilonů. Připravovat se můžete, jak chcete, ale reálné chování davů vám jednoduše odhalí až samotná praxe prvních dnů. S návraty v dalších dnech bylo příjemné sledovat, že český pavilon na odhalené nedostatky reaguje a snaží se je za běhu řešit. Tedy alespoň ty, které vyřešit jdou.
Návštěvnická cesta má na délku asi čtvrt kilometru, vine se po okraji budovy jako had. Skleněné prvky, za kterými stojí převážně Rony Plesl, mají velký úspěch. Pozornost nejvíce přitahují velké růže z uranového skla a také sakurový lustr. Právě ten si Japonci, poměrně logicky, nejčastěji fotí. Expo začalo přesně ve chvíli, kdy v Ósace sakury odkvétaly, a tak poněkud symbolicky rozkvetla jedna alespoň uvnitř českého pavilonu.
Dílo Mono no aware, představující sakuru, symbolizuje krásu a pomíjivost. Skleněné dílo Ronyho Plesla má na koncích větví displeje s animací tropických květů.
„To je vážně sklo? To je parádní. Vy jste vlastně hodně známí sklem, že?“ ptá se mě japonská seniorka na tři bílé skleněné sloupokmeny, které stojí před pavilonem. Na oplátku se dozvídám, že se jí nejvíc líbily právě skleněné prvky uvnitř pavilonu a poté terasa, která na návštěvníky čeká jako odměna na závěr prohlídky. „Naopak jsem nějak nepochopila ty malby. Nedávalo mi to smysl,“ uvedla.
Nepochopené zdi
Byznysmen v dobře střiženém obleku český pavilon prošel důkladně, ale poměrně rychle. Pozastavil se, jako mnoho návštěvníků, pouze u sakurového lustru a za necelých deset minut byl z pavilonu venku: „Architektonicky máte stylovou budovu. Jen ta grafická výzdoba mi přišla bizarní. Nechápal jsem spojení s Českem, bylo to hodně nahodilé. Viděl jsem, že jsou tam i nějaké QR kódy, ale pavilony procházím jako většina lidí v tempu, abych jich viděl co nejvíce. Neumím si představit, že bych skenoval kódy, jen abych se dozvěděl něco o nějaké malbě,“ uvedl Japonec, který se představil jako Akio.
„Není to jen o QR kódech. Máme i aplikaci, která slouží pro to, aby si návštěvníci mohli během prohlídky, nebo klidně i před ní, zjistit určitou symboliku a lépe pochopit, co ono výtvarné pojetí znázorňuje,“ řekla Novinkám mluvčí českého národního pavilonu Jana Kohoutová a dodala, že zájemci mohou ještě před začátkem samotné návštěvnické cesty získat od členů českého týmu stručný úvod do toho, co je uvnitř čeká.
Češi rádi houbaří. Takto to pro celý svět znázornil na jedné z nástěnných maleb autor Jakub Matuška aka Masker.
Japonci se na svém hodnocení poměrně shodovali. Výtvarné pojetí výslovně nehanili, ale svorně uváděli, že nechápou, co mělo znázorňovat. Pravda je, že většina návštěvníků se za cenu vstupného snaží nahlédnout do co největšího množství pavilonů, a tak jsou ti, kteří se snaží jít více do hloubky, skutečně spíše velkou výjimkou. Nikdo by asi nechtěl, abychom byli zcela prvoplánoví, ale grafická tvorba na zdech mohla být stravitelnější.
A koneckonců nejen pro Japonce. Podobné hlasy zaznívaly i od českých či slovenských návštěvníků, kterých bylo zejména první dny opravdu mnoho. Skleněná umělecká díla na první pohled také nekřičí Česko, přitom ale dávají na odiv buď výjimečné české schopnosti či technologie, případně chytře cílí na Japonce, jako třeba onen sakurový lustr.
Místo setkání všeho druhu
„Parádní výhled. Ještě byste mohli servírovat pivo i tady nahoře,“ směje se na české terase mladík, který měl to štěstí a vystoupal na nejvyšší bod českého pavilonu právě ve chvíli, kdy probíhala jedna z vodních show, na které je z české terásky skutečně kouzelný výhled. Trvalo jen asi dva týdny a pivo se skutečně začalo čerpovat i na zmíněné terase. Právě z ní směřuje cesta mnoha návštěvníků přímo do české restaurace.
A ať chceme, nebo ne, plzeňská restaurace a české pivo jsou neoddělitelnou součástí české identity v zahraničí a nejinak tomu je i v našem pavilonu. Na restauraci se stojí po většinu dne fronty a u okénka s pivním výčepem je fronta konstantně. Nikoho v Japonsku netrápí, že čtyři decky zlatavého moku do kelímku stojí v přepočtu 200 korun a do skla ještě o 30 korun více. Za kvalitu jsou Japonci zvyklí platit a nejde jen o to, že chtějí zkusit něco nového. Mnoho z nich si dá i více než jedno.
„Chutné! Běžně piju japonská piva, ale toto je opravdu dobré. Má plnou chuť,“ uvedl po ochutnání zlatavého moku jeden z Japonců a znalecky mlaskl.
Povinnost jsem splnil a ochutnal. České pivo, dovážené do Japonska v 30litrových sudech lodní dopravou, dorazilo do Ósaky ve skvělém stavu. Nebýt japonského písma a cen, nepoznali byste, že nejste v Česku.
Touha po poznání je však z Japonců přesto patrná. Někteří zkouší trhanou kachnu, jiní opatrně ochutnávají smažený sýr a jiní si k plzeňskému pivu dají alespoň chlebíčky. A zcela všichni svorně obdivují českého maskota Reného. Ač byly první ohlasy v Česku smíšené, generální komisař české účasti na EXPO 2025 Ondřej Soška se může poplácat po zádech. Od začátku totiž tvrdil, že René bude hitem, a to se také stalo. Kdykoliv opustí český maskot pavilon, tvoří se okamžitě fronty na společnou fotografii.
Ve zkratce: Česko v japonské Ósace vyvolává emoce. A to je vždy lepší, než když si vás lidé nevšímají…
