Článek
Dílo umístěné na ploše 800 metrů čtverečních vzniklo jako hluboké vyznání lásky matky k dceři, která sváděla boj se zákeřnou nemocí. Když se polské výtvarnici Joanně Rajkowské v roce 2011 narodila dcera Róża, prožívala nejšťastnější období života. Radost však brzy vystřídala krutá rána osudu. Lékaři holčičce diagnostikovali retinoblastom – vzácný a agresivní zhoubný nádor obou očí, který se objevuje jen u několika dětí z milionu.
Následoval nekonečný maraton chemoterapií, operací a bezmocného čekání. Malá Róża kvůli nemoci přišla o část zraku. Její nemocná sítnice byla poškozená, roztříštěná a dívka viděla okolní svět jen v izolovaných fragmentech. Vnímání reality pro ni bylo jako skládání rozbitého obrazu.
Fasáda domu evokuje oční sítnici.
Příběh dcery a naděje, že se z nemoci vyléčí, se staly motorem pro vznik obřího zrcadlového monumentu. Výtvarnice se rozhodla proměnit šedivý a nepříliš vábný dvůr v architektonické ztělesnění lidského oka. Společně s realizačním týmem ručně nalepila na fasády domů, schody, klenby i parapety desítky tisíc nepravidelných zrcadlových střepů. Střepy jsou na některých místech pasáže nalepeny tak, že připomínají květy růží (jméno Róza se v polštině téměř shoduje se slovem růže).
Místo přitom nebylo vybráno náhodou. Historická budova z poloviny 19. století na adrese Piotrkowska 3, ve které kdysi fungoval vůbec nejstarší hotel v Lodži, po druhé světové válce přešla do vlastnictví města a stal se z ní běžný činžovní dům. Realizace takto monumentálního a poměrně nákladného projektu na chráněné památce v srdci města byla možná díky tomu, že se stala hlavní událostí prestižního festivalu Lodž čtyř kultur a získala plnou podporu tehdejšího městského architekta i památkářů v rámci obnovy města.
Pro samotné obyvatele domu však byla stavba velmi náročnou zkouškou. Když do jejich tichého dvora vtrhl realizační tým a zahalil budovy do lešení s ochrannými sítěmi, lidé se museli potýkat s měsíci hluku a prachu z řezaného skla. Pro nájemníky šlo o složitou zkušenost. Pochopení pro hluboký osobní příběh malé Rózy však pomohlo obrousit hrany počátečního napětí a dalo projektu lidský rozměr. Navíc lidé získali v bytech podstatně více světla.
Smysl celého díla popsala Rajkowska pro polská média přirovnáním fasády k lidské kůži. „Architektonická kůže, kterou obrostly budovy bývalého hotelu, není ničím jiným než sítnicí – nástrojem citlivým na světlo, jímž jsou vybaveny naše oči. Oči diváka tak zde vidí v podstatě samy sebe.“ Aktuálně umělkyně s médii nekomunikuje.
Vstup je zdarma
A jak vypadá Rózina pasáž dnes, v roce 2026? Místo neztratilo nic ze své naléhavosti, naopak. Stala se z něj jedna z nejvyhledávanějších a nejfotografovanějších turistických atrakcí v celém Polsku, v průběhu let získala i prestižní ocenění Zlatá pinzeta Google.
Vstup do pasáže je pro veřejnost zcela zdarma, v noci se ale průchod zamyká, aby měli nájemníci klid.
Město v uplynulých letech prostor kolem pasáže zmodernizovalo, vysadilo zde stovky živých růží v osmi různých odrůdách a proměnilo dvůr v bezpečný a pulzující bod, kam proudí davy turistů z celého světa.
Zásahy místní radnice však vyvolaly spor s autorkou umělecké instalace. Město s ní proměnu prostoru vůbec nekonzultovalo. Živé růže podle ní narušily syrovou vizuální integritu celého díla. Autorka si stěžovala, že vysázení květin dělá z hlubokého uměleckého projektu pouhou banální, líbivou dekoraci. Spor se nakonec podařilo urovnat.
Zrcadlová pasáž v Lodži je dokonalým důkazem toho, že i z velké lidské bolesti může vzejít čistá, oslnivá krása. Pokud plánujete výlet do Lodže, která jinak nabízí řadu turistických lákadel, návštěvu tohoto magického dvora byste neměli vynechat. Připomene vám totiž něco, co v dnešním spěchu často bereme jako samozřejmost – neobyčejný zázrak lidského zraku a sílu mateřské lásky.
Retinoblastom
Retinoblastom je nejčastější zhoubný nádor oka u dětí, který vzniká z nezralých buněk sítnice (vnitřní vrstvy oka vnímající světlo). Postihuje zejména děti ve velmi raném věku, v České republice je diagnostikován přibližně u 6 až 10 dětí ročně.
