Článek
Žumberk jako takový je coby šlechtické sídlo zmiňován již ve 13. století; k roku 1279 byli jeho držiteli čtyři bratři – Engelschak, Smil, Pardus a Jan ze Sonnberka. Později se zde vystřídali páni z Hrádku, ze Žumberka, Rajholce a Pouzarové z Michnic.
Poslední z nich, Jindřich Pouzar, zemřel roku 1600, předtím zplodil se svou milou čtyři nemanželské potomky (pokud jich nebylo víc). Zjevně proto se jeho dědicem stali příslušníci Dlouhoveských z Dlouhé Vsi, kteří Žumberk v roce 1602 prodali Petru Vokovi. Tím ho vrátili do vlastnictví rodu, který byl dříve také jedním z majitelů. Rok prodeje je i rokem, kdy Vok prodal zámek Kratochvíle královské komoře Rudolfa II.
Historické prameny uvádějí, že tento Rožmberk na Žumberku ani nepobýval, pravděpodobně zde chtěl zbudovat své letní sídlo poté, co se z finančních důvodů musel zbavit Kratochvíle. Nicméně financoval počátek budování obranných hradeb. Ty k dokonalosti dotáhl jeho nástupce Theobald Höck, který navíc zeď doplnil šesti baštami – těch dnes stojí o jednu méně, ta zbudovaná na návsi byla zbořena pravděpodobně v době mezi 17. a 19. stoletím.
Získání Žumberka Höckem od Voka je vcelku kuriózní – Theobaldu Höckovi, svému sekretáři a básníkovi, a jeho strýci Janovi určil kupní cenu 1000 kop grošů českých, tedy desetinu reálné hodnoty nejen Žumberka, ale i okolních devíti vesnic, pily, sladovny, pivovaru a mlýnů. No, nekup to! Zvláště, když Vok nakonec tu směšnou částku proměnil v dar.
Höckovi byli vůbec vyvedení příbuzní, vzájemně vedli o majetek soudní spory a po Vokově smrti nastaly Theobaldovi problémy. Došlo na zpochybňování jeho rodokmenu coby falsa, což potvrdil roku 1617 při nedobrovolné návštěvě Pražského hradu, kde byl napínán na žebřík a pro zahřátí pálen na bocích. Soud pak prohlásil za neplatnou i Vokovu závěť.
Šlechtic tak přišel o majetek a aby toho nebylo málo, padl rozsudek trestu smrti. Tomu unikl díky dění po defenestraci v roce 1618. Následujícího roku byl propuštěn a téhož roku mu vyšla tiskem kniha, ve které proces uvádí jako vykonstruovaný. Žumberk však přešel podle práva na Švamberky a následně podle výsledku bitvy na Bílé hoře na Buquoye.
Tím započalo postupné chátrání jimi neužívaného objektu, který byl prvně rekonstruován v letech 1969–1974 (kdy byla tvrz i zpřístupněna návštěvníkům) a následně konec 20. století přinesl další opravy, včetně vodní nádrže.
Nabízí několik okruhů
Dnes nabízí tvrz, spravovaná Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, tři okruhy, a to I. prohlídkovou trasu s novou stálou expozicí: Historie tvrze Žumberka a okolí, Skleněný poklad a Osobnosti Novohradska, dále lidový malovaný nábytek jižních Čech a stálá expozice Řemesla pod Novohradskými horami. II. prohlídkovou trasu představuje Úředník rožmberský v baště C a jejích přístavcích a třetí pak Lapidárium v baštách A a B.
Již jen procházka podle hradeb je zážitkem, v plenéru jsou dřevěné sochy znamení zvěrokruhu, které zde vznikly během mezinárodních dřevosochařských sympózií v roce 2008 a 2012. Uprostřed nádvoří tvrze je původní studna a zdi tvrze zdobí typická renesanční sgrafita. V prvním patře je rozsáhlá sbírka malovaného nábytku, v níž prakticky každý exponát je současně uměleckým dílem.
Samozřejmostí je sklářství, a to nejen známé černé sklo z Novohradska; zaujmou ale i dřevěné stropy, vyřezávaný dřevěný i intarziemi zdobený nábytek či naopak strop uložený na hrubě opracovaných trámech se znakem Rožmberků. Na několika místech jsou k vidění odhalené a zrestaurované původní fresky. Nechybí dobové sošky a talíře, působivé jsou výhledy z oken nebo z ochozu hradeb směrem k vodní nádrži.
Více informací o expozicích, otevírací době a akcích najdete na webu muzea, domluvit si v prostorách tvrze můžete i svatbu.
Okolí je turisticky atraktivní – 9 km je to do Terčina údolí, 12 km na Nové Hrady, 14 km na Dobrou Vodu a pouhých 20 km na vyhlídku na rakouské straně Novohradských hor Mandelstein. Odtud se otevírá nádherný výhled právě směrem na Nové Hrady, Dobrou i Hojnou vodu, Borovany, Trhové Sviny, rybník Žár, příhraniční vsi, Třeboňskou pánev i věže Temelína. Cestou k Borovanům rozhodně stojí za to navštívit poutní místo – 10 km vzdálený kostel Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů.
