Stopy Goetheho lásky i anglického krále najdete v muzeu v Mariánských Lázních

Krátce po vstupu do muzea je možno v promítacím sále zhlédnout dokument o vzniku lázní v bažinatém kraji, komentář namluvil svým podmanivým hlasem herec Jan Kačer.

Historii Mariánských lázní je věnována jedna z expozic, kde krom seznámení s léčebnými procesy dojde i na technologii výroby oblíbených lázeňských oplatek. Na to tematicky navazuje expozice zaměřená na lázeňství, minerální prameny a přírodu Mariánskolázeňska.

Další prostory připomínají návštěvy významných osobností v Mariánských Lázních. Těch, kteří sem zavítali, bylo spousta, jako například z umělců s hudbou spjatých Ema Destinová, Frederyk Chopin, Johann Strauss, Richard Wagner nebo Antonín Dvořák.

Za literáty třeba zmínit kupříkladu Franze Kafku, Jana Nerudu i Marka Twaina, z politicky a veřejně činných osobností císaře Františka Josefa I., T. G. Masaryka, Alberta Schwewitzera, nebo manželku amerického prezidenta Abrahama Lincolna Mary Ann Toddovou Lincolnovou, pobýval zde i vynálezce T. A. Edison nebo Sigmund Freud.

V muzeu je zcela zásadní procházka pokoji, které přímo v tomto domě obýval básník Johann Wolfgang Goethe. Je zde k vidění jak původní nábytek, včetně jeho pracovního stolu, tak drobnosti spojené s jeho znalostmi botanickými a geologickými.

Chybět nemůže pro život rozervaného umělce osudová láska k Ulrice von Levetzow, jelikož šíp Amorův ho zasáhl právě v Mariánských Lázních, a to roku 1821 - jemu bylo 72 a jí 17 let. Poeta pro nikdy nenaplněné sblížení tehdy použil jinou záminku, než že jí ukáže sbírku motýlů, ale pozval ji na vycházku za hledáním minerálů.

Nejen proto je vystaveno několik vzorků jeho mineralogické sbírky, listy z pečlivě vedeného herbáře, ale také osobní korespondence hrabětem Šternberkem nebo Josefem Dobrovským.

Anglický král Edward VII. se během svého pobytu v lázních setkal s císařem Františkem Josefem I., této schůzce monarchů samozřejmě neunikla pozornosti tehdejšího tisku i současného muzea, k vidění je i rekonstruovaný pokoj ostrovního panovníka, kde nechybí autentické původní zařízení pokoje z hotelu Weimar (dnes Kavkaz), kde schůzka roku 1904 proběhla.

Příznivcům geologie je určena jí oplývající další expozice, zajímavá tím, že je v ní zastoupena kompletní sbírka Karla Brema, lékárníka, kterého k této činnosti inicioval právě Goethe (ta navazuje i venkovním geologickým parkem), galerie Goethe zase představuje práce fotografické, sochařské i výtvarné.

Blízká, dole pod parkem na kolonádě se nacházející Zpívající fontána, je v provozu od 30. dubna 1986, samozřejmě působivá je zejména po setmění, kdy její k nebi tryskající vodu krom hudby doprovází barevné nasvícení. Dle vkusu je vhodné předem si vybrat hudební doprovod v daný čas, jelikož někomu může být z nebožtíků bližší Karel Gott, jinému Petr Hapka, a jiný zase bude preferovat Verdiho nebo Smetanu.

Historie muzea počala v roce 1887, kdy obyvatelé na výzvu radního Václava Lerchla sami přispěli do prvotních sbírek předměty vhodnými pro základ muzejního fondu (herbáře, keramika, knihy…). To ovšem ještě muzeum sídlilo za radnicí, později v prostorách dnešní Městské knihovny.

Až od roku 1953 byly sbírky přemístěny do dnešního Goethova domu a postupně doplňovány (a to stále, jak dary, tak koupí) k současnému rozsahu a záběru, atraktivnímu pro každého, komu nestačí ochutnat minerální vodu a oplatku při návštěvě tohoto města.

Otvírací dobu, aktuální informace o probíhajících výstavách v muzeu a kontakty najdete na webu muzea.