Článek
„Motivoval mě můj kamarád lyžník Aleš Suk. Když jsem byl u něj v Dolní Branné v Krkonoších a viděl jeho úžasnou sbírku lyží, holí a bot, uchvátilo mě to a začal jsem také sbírat. Bylo to asi před patnácti lety. Dnes mám více než dvě stě lyží, k tomu startovní čísla olympijských vítězů, mistrů světa a dalších osobností, také jejich podpisy a jiné cennosti,“ vzpomíná na své sběratelské začátky muž, který se nyní věnuje jako trenér mládeži.
Muzeum vybudoval s pomocí rodinných příslušníků v podzemí, tedy v norském stylu. „Nechtěl jsem, aby to byla taková ta klasika, objekt se spoustou místností,“ podotkl. Přiznal, že realizovat smělou myšlenku bylo těžké. „Všechno jsem financoval sám, zedníci mi v průběhu stavby utekli. Naštěstí to zapadlo do doby covidu a ne do té dnešní, kdy je energetická krize. Teď už bych to nepostavil,“ dodává Žalčík.
Vodní hrad v Budyni nad Ohří ukrývá alchymistickou dílnu i poklad
Muzeum otevřel před dvěma lety. Zřejmě nejcennějším exponátem, který vystavuje, jsou zhruba 110 let staré lyže legendárního Bohumila Hanče, běžce, který tragicky zahynul v roce 1913 při mezinárodním závodě na 50 kilometrů na hřebenech Krkonoš.
Má i podpisy slavných běžců
„Jednou jsem přišel k příteli do kanceláře a ty lyže jsem tam viděl. Ptal jsem se, co jsou zač, a když mi to řekl, chtěl jsem je od něj koupit s tím, že přemýšlím o muzeu. On na to, ať prý přijdu, až bude jisté, že muzeum bude. A když jsem ho navštívil podruhé, to už muzeum bylo před otevřením, daroval mi je, což jsem nechápal,“ sděluje sběratel.
Ve sbírce má také lyže zlaté generace, tedy Lukáše Bauera, Martina Koukala, Kateřiny Neumanové a Aleše Valenty. Má i spoustu podpisů slavných běžců, medailistů z olympiád a světových šampionátů, například Norů Björna Daehlieho, Petera Northuga či Italky Stephanie Belmondové.
Posledním mimořádně cenným úlovkem jsou lyže olympijského vítěze, mistra světa a vítěze Světového poháru, fenomenálního Švýcara Daria Cologni, na nichž „odjezdil“ svoji poslední sezonu. Ten letos na jaře ukončil profesionální kariéru.
„Vrátil je firmě Atomic a já se k tomu zrovna nachomýtl a koupil je. O den později bych měl smůlu. Místo v muzeu ale ještě nemají. Chtěl bych, aby mi je Cologna podepsal. Pokusím se o to přes švýcarského kamaráda. Až se to podaří, přidám je tam,“ ujišťuje Žalčík.
„Máte-li cenné artefakty získat, musíte mít štěstí, ale taky tomu i jít naproti. Já si nejedny lyže, nejeden podpis tvrdě vystál,“ dodává jedním dechem.