Hlavní obsah

Černobílý svět Afričanů na evropských dvorech uvidíte v zámeckém parku ve Slatiňanech

21. 4. 2022, 7:19

Říkali jim mouřenínové, pokud byli u některého z evropských panovnických dvorů, tak „dvorní mouřenínové“. V dnešních časech něco naprosto nemyslitelného. Ale tehdy měl letopočet, co se století týče, vepsanou číslovku 17.

Foto: Vratislav Konečný

Socha koně pochází od Bohumila Kafky, tvůrce Žižkovy jezdecké sochy na Vítkově.

Článek

Mouřenínové byli Afričané, lidé černé pleti, a pro Evropany něco exotického. U dvorů, a nejen panovnických, žili ve službách habsburské aristokracie. Jejich osudy na našem území připomíná panelová putovní výstava v zahradě slatiňanského zámku.

Nebyli to jen komorníci nebo služebné, v osvícenské době vznikala moderní témata jako svoboda, občanská práva a rasismus. Jejich vývoj ovlivnil zásadním způsobem naši společnost do současnosti. Je hlavním akcentem výstavy Vzpomínky na černobílý svět – Afrika, Afričané a středoevropská aristokracie v 17. až 19. století. Zdůrazněná je osobnost Angela Solimana, učeného Afričana na knížecím lichtenštejnském dvoře.

Foto: Vratislav Konečný

Část panelů výstavy Černobílý svět v zahradě slatiňanského zámku

Nadaný muž se vypracoval díky svým schopnostem až na vrchol vídeňské osvícenské společnosti.

Chráněnka Marie Terezie

Ve společnosti své exotické služebné se ráda ukazovala i arcivévodkyně a budoucí panovnice Marie Terezie. Bývalé turecké otrokyni šla v roce 1737 za kmotru při křtu, chráněnka byla pokřtěna Anna Marie König.

Panelová expozice není nikterak rozsáhlá a unavující, ale načerpáte tu před nebo po prohlídce nádherně opraveného slatiňanského zámku mnoho zajímavých informací. Než se vydáme na prohlídku auerspergovského sídla, učiníme ještě malý návrat k „mouřenínům“.

Foto: Vratislav Konečný

Zadní trakt zámku má částečně sgrafitovou výzdobu.

Nejznámějším Afričanem na habsburském dvoře v druhé polovině 19. století byl 130 centimetrů vysoký Rustimo, který byl ale nespoutaným živlem, takže se s ním císařovna Sisi rozloučila. Vrátil se do rodného Súdánu, kde se stal farmářem. Africkou služebnou měla i kněžna Gabriela z Auerspergu.

Císařským příkladem se začala řídit i nejvyšší dvorní šlechta, pážata tmavé pleti měli Lichtenštejnové, Schwarzenbergové, Dittrichsteinové, dostali se i na hraběcí dvory, Černínové je přijali na dvůr s ohledem na své jméno. Sloužili i u Lažanských z Bukové, Bartensteinů, Schrattenbachů...

Foto: Vratislav Konečný

Zámek musí mít věž, to tvrdí většina návštěvníků.

Kolowratové nechali zvěčnit svého zaměstnance Josepha Relského na grafickém listě. Řada Afričanů působila i jako doprovod velvyslanců, hlavně španělských a portugalských. Ve službách anglického vyslance u vídeňského dvora Roberta Murraye Franciscuse tvořil doprovod Afričan zvaný „Pátek“. Vzdělaného a nadaného muže přijali na vídeňskou akademii výtvarných umění.

Elegantní letní sídlo s rozsáhlým zázemím

Slatiňanský zámek ani nepotřebuje reklamu. Na rozdíl od řady sídel, kde jsou svozové exponáty, má původní zařízení, a to dokonce i v kotelně, kam se při prohlídce parádní zámecké kuchyně také dostanete. V sousedství stojí proslulý hřebčín, žije tu na 250 starokladrubských vraníků. Natáčel se tu oblíbený dobrodružný film mého mládí Smrt v sedle, dobře natočená kriminálka, a také televizní seriál Dobrá Voda.

Foto: Vratislav Konečný

Pohled ze zahrady, kostel svatého Martina je spojen se zámkem krytou visutou chodbou.

Prostorné, útulné komnaty šlechty, jejíž příslušníci nebyli žádnými povaleči z našich pohádek, ale řádnými hospodáři a správci majetku. Původně renesanční zámek nechali přestavět Auerspergové v polovině 19. století v novogotickém slohu. Rakouský rod vlastnil Slatiňany a přilehlé panství skoro 200 let.

Zámek zakoupil Josef František hrabě ze Schönfeldu, jeho dcera se roku 1746 provdala za Jana Adama z Auerspergu, majetek byl poté převeden na tuto rodinu. Pocházeli z Kraňska, jedna verze, slovinsky se psali také Turjačani nebo Turjaški, další prameny uvádějí švábský původ.

Což je pro většinu návštěvníků věcí nepodstatnou, zvídavec možná ucítí záhadu a začne pátrat. Auerspergové na Slatiňanech vymřeli po meči v roce 1942, na další tři roky byl majitelem Dr. Josef František Trauttmansdorf, jeho majetek přešel na stát na základě Benešových dekretů. Na zámku je původní mobiliář doplněný částečně ze Žleb a dalších objektů, které rod vlastnil. Patřily jim například nedaleké Nasavrky.

Foto: Vratislav Konečný

Zámecké interiéry s původním mobiliářem

Muzeum je dočasně mimo provoz

Od roku 1952 zde sídlí hipologické muzeum, což je na památkách věc poněkud raritní. Momentálně je ale kvůli rekonstrukci zavřené. Aspoň máte důvod, proč si na zámek naplánovat další návštěvu.

Prohlídkový okruh zahrnuje panské patro s reprezentačními, společenskými a soukromými prostorami. V sezoně jsou místnosti doplněny květinovými aranžemi, je to tu elegantně domácí, velmi příjemné.

Foto: Vratislav Konečný

Vše je prostorné a vzdušné.

Otevřeno máme celoročně, zve kastelán

Kastelán ing. Jaroslav Bušta připojuje malou pozvánku, proč se vydat do Slatiňan.

„Slatiňanský zámek je místem, které vás okouzlí svou rodinnou atmosférou, bohatě zařízenými interiéry, rozkvetlou zámeckou zahradou, nedalekými stájemi, řehtáním koní ve výbězích či šiškovou bitvou o Kočičí hrádek. Výlet do Slatiňan je totiž skutečně pro každého. Příběhy zámku a jeho obyvatel si dokonce můžete vyslechnout po celý rok, protože od letoška je přístupná také zimní prohlídková trasa.

Návštěvníci si u nás projdou interiéry knížecího sídla, mohou se v zahradě zabavit hrou Pozdravy z cest, a vyzkoušet tak své zeměpisné znalosti, obdivovat cizokrajné stromy, zahrát si v dětském hospodářství, kde se kdysi princové a princezny ze zámku učili hospodařit, potkat pávy a minikozy, odpočinout si v altánech nebo relaxovat na lehátkách na terase či louce u jezírka. Po návštěvě zámku a zahrady pak můžete vyrazit na nedalekou Švýcárnu a lesem na rozhledny Bára nebo Na Chlumu a zdatnější i do Pekla, hlubokého údolí řeky Chrudimky s přírodní rezervací.“

Foto: Vratislav Konečný

Zámecká kuchyně byla moderně vybavená, jídlo se servírovalo do jídelny výtahem, ten se nezachoval.

Rozsáhlý park je oázou klidu

Pozvánka od kastelána je vyčerpávající, Peklo láká, leží nedaleko odtud, zrovna jako Nasavrky se svým keltským skanzenem.

Příjemný a ničím nerušený odpočinek najdete v parku, staré stromy, některé zahalené v hávu břečťanu, na první pohled úchvatné a téměř pohádkové, ale pro stromy dusící. Lavičky u jezera s vrbou na břehu, téměř ladovsky vodníkovskou, zvou k posezení třeba i s knihou, není kam pospíchat. Občas tu zahlédnete veverku, ptačího zpěvu zní nepočítaně.

Foto: Vratislav Konečný

Poklid v parku

Kdysi na podobných prostorách pořádala šlechta svá soiré, při nichž se objevovala i černá pážata. Ta si můžete prohlédnou pouze na panelech avizované výstavy.

Park je přístupný v režimu individuální prohlídky za poplatek. Všemu vévodí koňská socha na podstavci, tvůrcem je Bohumil Kafka. Jedná se o jeden z návrhů pro jezdeckou sochu Jana Žižky stojící na pražském Vítkově.

Výstava Černobílý svět končí 10. července 2022.

Kasteláni památkových objektů se těší na novou sezonu, nabídne řadu novinek

Tipy na výlety

Reklama

Související témata:

Výběr článků