Článek
Desítky let neslo jméno Kujbyšev a bylo prakticky uzavřeným městem, kam se pouštělo jen minimum návštěvníků zvenčí. Třeba na řece Volze, která tudy protéká, se mohlo proplout pouze v noci, aby nebylo nic vidět. A sovětský vesmírný program byl navíc tak utajovaný, že mnoho lidí ani nevědělo, na čem vlastně pracuje. „Téměř každá rodina v Samaře je nějak propletená s raketovým průmyslem,“ tvrdí ředitelka tamního vesmírného muzea Elena Kuzinová.
Samara se svého odkazu nevzdává, o čemž svědčí i podoba fotbalového stadiónu, který má tvar létajícího talíře. Fanoušci, kteří zrovna nesledují hru, míří pak právě do muzea, aby se o utajovaném sovětském programu dozvěděli více. V expozici jsou závody v dobývání vesmíru vyprávěny pomocí ruských matrjošek, neopomíná se Jurij Gagarin nebo Američan Neil Armstrong, který jako první přistál na Měsíci.
Tajemství se uchovávají
Pomocí matrjošek se vyprávějí také některé vtipné a zákulisní příběhy. „Byl tu jeden pes, kterému nějak došlo, že bude vyslán do vesmíru, a noc před startem zmizel,“ směje se Kuzinová a vysvětluje pozadí vzniku několika panenek. „Voják, který se o psa staral, dostal strach, takže našel na ulici jiného a vyslal ho do vesmíru místo něj,“ dodává.
Podle Reuters berou obyvatelé Samary fotbalový šampionát i jako příležitost setkat se s novými lidmi. „Mistrovství nás pěkně postrčilo k tomu, abychom město dali do pořádku a uvědomili si, že dokážeme velké věci,“ tvrdí šéfka muzea. Na minulost ovšem lidé nezapomínají. „Myslím, že taková ta vnitřní tajemství mezi obyvateli Samary i nadále existují. Neříkají vše, co vědí,“ vysvětluje Kuzinová.
Ruská Samara je obzvlášť pro Čechy zajímavá tím, že v ní stojí socha Švejka, hlavní postavy románu Jaroslava Haška. Symbolizovat má nesmyslnost válečných konfliktů. Švejk je navíc v Rusku populární postavou a na jeho odkaz lze narazit i jinde.