Článek
Česky mu říkáme Linec a víme o něm zpravidla jen to, že se tu pečou koláčky a nedaleko odtud se narodil Hitler. Koláče tu prodávají dodnes v mnoha velikostech a chutnají výtečně. První zmínka o nich pochází už z roku 1653, ale kdo linecký koláč vymyslel, zůstává záhadou.
Nejstarší recept je 350 let starý z Kuchařky různých druhů domácích sladkých jídel, koření, koláčů a všech druhů ovoce a jiných užitečných věcí. Obsahovala čtyři různé recepty, což je důkazem toho, jak oblíbený byl tento koláč už v době baroka.
Kulturträger Adolf
Ale nejen koláče, také Adolf Hitler jakoby tu byl pořád tak trochu přítomen. Vyrovnat se totiž se vztahem, který k němu Linečtí měli, není ani po dlouhých letech snadné. Nedávno skončila kontroverzní výstava Führerovo kulturní hlavní město, která vyvolala velké debaty – nejen u místních obyvatel.
Linec se rozprostírá na obou březích Dunaje a už dávno není šedou myší rakouských měst.
Měla přispět k vyrovnání s faktem, že Hitler tu byl vítán nejen když přijel s nápadem vybudovat z Lince evropské hlavní město kultury jednou provždy, ale i když z balkónu na lineckém náměstí ohlásil anšlus Rakouska.
Výstava připomínala jednak Hitlerovo dětství a mládí, jeho výtvarné pokusy a nenaplněné touhy studovat na Vídeňské akademii, jednak právě ony „budovatelské“ záměry, které v Linzi měl. A také umění, které prohlašoval za jediné správné.
Jen nepatrnými, takřka přehlédnutelnými exponáty výstava připomněla například nedaleký koncentrační tábor Mauthausen. Jak nám vysvětlila naše průvodkyně, z řady bouřlivých diskusí v Linzi vyplynulo, že organizátoři výstavy počítali s tím, že tuhle Hitlerovu „druhou“ tvář připomíná v Linci řada jiných expozic, které návštěvníci jistě neminou.
Smrdutá motivace
Dnešní Linz je unikátní například tím, že má víc pracovních míst než obyvatel. Za poslední století se totiž toto dvousettisícové město nesmírně změnilo, zejména pokud jde o kulturu v nejširším slova smyslu včetně životního prostředí, na jehož zlepšení se tu stále pracuje.
Životní prostředí tu v Linzi zmíralo tím víc, že těžký průmysl tu zůstal po 2. světové válce zachován, takže v šedesátých a sedmdesátých letech získala tato „šedá myš mezi Vídní a Salcburkem“ ještě další nelichotivé označení „smrdutý Linz“, což je dost silná káva i motivace ke změně na přízvisko „město budoucnosti“, jímž se pyšní nyní.
Bývalá pracovní loď dnes slouží jako hotelové ubytování.
Nicméně stát se evropským hlavním městem kultury s možností čerpat peníze z fondů vyžaduje značné dovednosti v přesvědčování Rady Evropského parlamentu, že město si toto označení zaslouží. V minulosti se to podařilo například Aténám, Amsterdamu, Paříži, Antwerpám, Lisabonu, Výmaru, Lille či Liverpoolu.
Česko má mít „kulturní město“ za šest let a jedním z adeptů je Plzeň. Plzeňští uchazeči také vyvezli do Linze, za zkušenostmi a inspirací, několik politiků a novinářů. Osobně jsem si odtud odvezla poznání, že úspěch v „boji“ o titul chce hlavně nápady. Ne jednorázové, ale takové, na nichž už se delší dobu pracuje a budou sloužit městu i jeho návštěvníkům dál.
V Pixelu kotví na Dunaji
Jedním z originálních nápadů, na který jsou Linečtí pyšní, je systém ubytování, nazvaný Pixel Hotel, přičemž slovo pixel čili bod není náhodné. Skupina architektů jím chtěla rozšířit ubytovací možnosti ve městě a zároveň využít atraktivní, ale často již téměř ztracená místa. S dobře návratnými investičními náklady tak vzniklo do této chvíle šest apartmánů rozmístěných na takových bodech města, že – pokud vás přijede najednou celá parta – při vzájemných návštěvách poznáte prakticky celý Linz.
Začít se dá třeba v přístavu. Na bývalé pracovní lodi, o níž její kapitán hrdě tvrdí, že tu sloužila jako poslední loď parní, ještě pořád pracují dělníci, ale teď už na dokončení pohodlného ubytování s ložnicí a dvěma menšími kajutami, s kuchyňským vybavením, minibarem, televizí a palandami pro případ početnější společnosti. Prostorný obývací pokoj je v.v. neboli ve výstavbě.
Kromě rozšafného kapitána s impozantním plnovousem je tu i lodník, který střeží noční klid, obývá horní kajutu, kouří (ráda bych napsala, že dýmku, ale nejsem si tím jista) a pije z pořádného hrnku (doufám, že rum). Kolem kypí přístavní život a z kajuty je kulatým okénkem výhled na hladinu řeky.
Výhodou při krásném počasí je horní paluba s lavičkami, nevýhodou fakt, že tento „hotel“ ještě nevešel ve známost místních taxikářů, takže cesta ztemnělým nočním přístavem k lodi může trvat i víc než hodinu.
Ku cti lineckých taxikářů budiž řečeno, že ten náš vypnul po deseti minutách taxametr a dál hledal na vlastní účet, což člověku, znalému počínání taxikářů pražských může přivodit i dost těžký šok.
Luxusnější, ale prozaičtější je bydlení v zimní zahradě a textilní galerii, nejprostornější je bývalá vývařovna pro chudé. Interiéry byly i příležitostí pro fantazii architektů: originalita má sice někdy maličko navrch nad pohodlím, ale spát na okřídlené posteli za to stojí.
Jak se stát hlavním městem
Přípravy na evropské hlavní město kultury trvaly v Linci pět let a do hlavního programu se sešlo 2050 návrhů. Byly mezi nimi i kuriozity – třeba projekt návleků na kliky u dveří. Z přihlášených nápadů organizátoři vybrali 220, zaplatili navrhovatelům vypracování podrobných studií a na jejich základě rozhodli, který projekt se bude realizovat.
„Například z řady záměrů Zemského divadla se pouze dva dostaly do programu,“ říká šéf koncepce celého projektu Ulrich Fuchs, Němec, kterého si Linečtí pro jeho zkušenosti najali.
„Do rozpočtu přispělo po dvaceti miliónech eur město, spolková země Horní Rakousko a stát, dalších 1,5 miliónu dá Evropská unie a podařilo se i výborně zapojit sponzory, takže se podílejí celkem 10,5 milióny eur,“ vysvětluje Fuchs zdroje financování celoročního svátku.
Město přitom investovalo i do celkového rozvoje kulturního zázemí: stará solnice na břehu Dunaje se přestavuje na ateliér pro mladé umělce, Linz hostí výstavu Toulouse-Lautreka, byla uvedena premiéra opery o Keplerovi. Jižní křídlo starého hradu je dostavěné v ryze moderním (skleněném) duchu, populární je umění na veřejných prostranstvích, hudební a divadelní slavnosti, chystá se Science park.
Mnoho akcí se připravuje na léto, a tak lze jen doporučit si třeba v rámci dovolené na Šumavě nebo u jihočeských rybníků do města lineckých koláčů a „vídeňských“ kaváren zajet na výlet.
