Pro vládu jsou trnem v oku. Vietnamští Hmongové vzdorují snahám o asimilaci

My jsme se vydali navštívit Hmongy do oblasti Mù Cang Chải v provincii Lao Cai, kde ještě nejsou vystaveni tak intenzivnímu zájmu zahraničních turistů jako například v oblasti Sa Pa. Z té se bohužel stává živoucí skanzen.

Cesta z Hanoje zabere celý den a zahrnuje několik dopravních prostředků, včetně spacího autobusu. V městečku Mù Cang Chải už na nás však čeká náš přítel Nguyễn Cuongthuan, zkráceně To, u kterého budeme pár dní přespávat. Náš pokojíček je velmi jednoduchý, jedná se o matraci na zemi a moskytiéru. To provozuje jednoduchou restauraci a hned nás vítá plným stolem a rýžovou pálenkou. V dalších dnech si od něj půjčíme motorku a vydáme se do kopců za Hmongy.

Ti zde žijí velmi primitivním způsobem života, roztroušení na příkrých svazích mezi terasami rýžových políček. Jejich příbytky jsou velmi jednoduché, zhotovené ze všech možných dostupných materiálů. Většina obyvatel se živí zemědělstvím, zejména pěstováním rýže. V době naší návštěvy v říjnu zrovna dochází ke sklizni, a tak se jednotlivé terasy rýžových políček mění ze zelené barvy na žlutou a objevují se na nich pytle plné rýže.

Mezi dospělými Hmongy se pohybuje domácí zvěř, na úzkých uličkách jsou v příkrých kopcích slyšet burácející motorky a skútry. Naše interakce s Hmongy probíhá především s dětmi a staršími ženami. Děti na sobě mají část oblečení tradiční a část moderní s anglickými nápisy a obrázky. Všichni nosí obyčejné gumové pantofle.

Zvědavost je cítit na obou stranách. Děti si prohlížejí nás a my zase je. Žádnou společnou řečí nemluvíme, ale na základní číslovky a barvy v angličtině slyší. To je u starších generací v běžné populaci Hmongů nemyslitelné, většina dnešních dětí ale již navštěvuje alespoň základní vzdělávání.

Starší ženy jsou malinké a vrásčité. Celé jsou oblečené v tradičním oděvu a věnují se rukodělné práci. Prohlíží si vlnité evropské vlasy, ty jejich totiž mají úplně jinou strukturu a jsou jen rovné.

S přibývajícím počtem turistů a lepší infrastrukturou si Hmongové na rýžových políčkách otevřeli jednoduché občerstvení, kde si můžete vychutnat například nápoj z cukrové třtiny nebo zakoupit tradiční výrobky, které vznikají v rukou místních žen.

Čas u Hmongů na rýžových políčkách plyne úplně jinak než ten náš. Nepočítá se na minuty, ale na dny a na sklizně. Hmongové jsou výborní farmáři, kromě rýže intenzivně pěstují také kukuřici a mnoho druhů zeleniny.

Uvádí se, že ve stravě Hmongů v severním Vietnamu je zastoupeno až 130 druhů zeleniny. Mezi tradiční pokrmy patří fialová lepkavá rýže mov nplaum ntshaav s hmongskou vepřovou klobásou nyhuv ntxwm hmoob a kua txob ntsw, což je pikantní kořenící směs z bylinek, zeleniny a rybí omáčky. Další rozšířené pokrmy jsou plněná kuřecí křídla, vaječné závitky či kuřecí polévka s rýžovými nudlemi.

Hmongové původně pocházejí z jižní Číny z etnika Miao. První důkazy o jejich existenci na území jižní Číny se datují do období před dvěma tisíci lety. Historie etnika je však značně nejasná.

V dobových pramenech jsou patrné neshody ohledně identifikace etnických skupin obyvatel jižní Číny. Hmongové a jejich další příbuzné jihočínské kmeny jsou často souhrnně označovány jako Miao, a to zejména čínskou vládou. Ta všechny tyto kulturně a jazykově příbuzné kmeny stále považuje za okrajové vůči převažující skupině čínských obyvatel Chanů, nejpočetnější etnické skupině na světě.

Etnikum Hmongů dnes čítá téměř pět milionů lidí, z čehož přibližně tři miliony obyvatel žije v Číně. Necelý jeden milion příslušníků můžeme nalézt právě ve Vietnamu, kam začali Hmongové v 18. století migrovat. Odmítli se vzdát svého kočovného stylu života, který se stal trnem v oku čínské vládě. Z Číny se tak přesunuli na jih, zejména do Vietnamu, Thajska a Laosu.

Hmongové sami sebe dělí na dvě skupiny, bílé (Hmong Der) a zelené (Hmong Leng); mezi sebou mají sice určité kulturní odlišnosti, ale navzájem si rozumí.

Přestože se centrální vláda Vietnamské socialistické republiky snaží o potlačení etnických odlišností a asimilaci do běžné vietnamské populace, stále ještě můžeme nalézt oblasti, ve kterých si Hmongové udržují svůj tradiční styl života. Jedná se zejména o odlehlé horské oblasti na severu Vietnamu. Kočovná povaha národa je pak dalším trnem v oku pro tamní vládu.

Potomky Hmongů nalezneme také v USA, kde se nachází jejich nejpočetnější populace mimo Asii. Uvádí se, že na území Spojených států žije až 300 tisíc příslušníků hmongského etnika, jedná se zejména o uprchlíky po válce ve Vietnamu. Hmongové, kteří se usadili v USA, jsou navíc proslulí svým prosperujícím hospodařením a jedinečnými odrůdami rostlin.

Náboženství Hmongů je založeno na zcela jiných hodnotách, než na které jsme zvyklí. Většina populace vyznává animismus a v jejich životech hrají zásadní roli duchové a šamani. I to je pro socialistickou vládu Vietnamu nepřijatelné.

V čele duchovna stojí šaman, který má spojovat svět lidí a nadpozemský svět. Šaman je zároveň léčitelem. Nemoc je v kultuře Hmongů vnímána jako výsledek konání nadpřirozených sil a je léčena především bylinami.

Hmongové vynikají v textilním průmyslu, i když v jejich pojetí je vhodné místo slova průmysl použít slovo umění. Textil a oděv totiž nejsou jen spotřební a nutné záležitosti, ale projev identity, náboženství, historie i kultury. Hlavním nositelem textilní kultury Hmongů je pak konopné plátno, což je ručně předená konopná tkanina. Látka se často zdobí tradiční indigo batikou, kterou však používají pouze zelení Hmongové.

Další zajímavostí textilního umění je květinová látka neboli Paj Ntaub. Jedná se o unikátní styl výšivky, který kombinuje několik technik vyšívání. Vzory na výšivkách značí příslušnost k určitému regionu či kmenu a používají se na tradičním hmongském oděvu, jako jsou sukně, košile, šerpy či čepice.

Květinovou látku vyrábí výhradně hmongské ženy. Tato náročná dovednost je vysoce ceněna na manželském trhu a dříve byla dokonce spojována s plodností ženy. Pro hmongskou kulturu jsou příznačné také výrobky pletené z proutí. Jedná se zejména o košíky, které vyrábějí hmongští muži.