Po smrti jediného syna potřebovala zmizet z Česka. Spásu našla až na odlehlém tropickém ostrově

Tragická událost, k níž došlo v roce 2021, rozdělila život Petře Votavové na dvě poloviny – před synovou smrtí a po ní. Na Réunionu si nicméně dovolila být opět šťastná. „Ten ostrov mě zachránil,“ připouští Češka v podcastu.

Do tropického ráje, který je součástí Francie, vyrazila Votavová během Vánoc, které pro ni byly bez syna obzvláště bolestným obdobím. „Osm měsíců po jeho smrti jsem hledala na mapě místo, kde bych se mohla vykoupat. Přemýšlela jsem o Kostarice, ale protože nade všechny jazyky miluji francouzštinu a s manželem a synem jsme kdysi byli na vedlejším Mauriciu, padla volba právě na Réunion.“

Roli přitom do jisté míry sehrála i poloha ostrova a jeho odlehlost. „Dělalo mi dobře, že mě tam nikdo nezná a že mi tam nic nepřipomíná Vánoce, které můj syn Alex miloval. Jak se svátky blížily, tak mě myšlenka na ně deptala a já toužila zmizet,“ vysvětluje Votavová.

Do Réunionu se pak zamilovala už na první pohled; ubytování si sehnala u místní obyvatelky Corinne, své vrstevnice, s níž se okamžitě spřátelila. „Shodou okolností se jí v rodině také přihodily nějaké tragédie a do toho má jisté ezoterické schopnosti. Ani se mě nemusela na nic ptát a rovnou mi řekla, že ví, co se mi stalo,“ vzpomíná Češka a dodává, že ji nová kamarádka ihned vtáhla mezi své další přátele.

„Na Vánoce a pak na Silvestra jsme byli společně na lodi, já jsem tam tančila a smála se, až jsem se sama divila, že se dokážu osm měsíců po smrti syna takhle radovat ze života. Byla to tak 50 na 50 kombinace nových lidí a úchvatné přírody,“ konstatuje. „Tamní usměvaví obyvatelé mě hodně nabíjeli, v Evropě jsou lidé trochu zamračení.“

Na Réunionu strávila Votavová dva měsíce a pak se vrátila do Česka. Vše, co z ní během pobytu na ostrově spadlo, se pomalu vplížilo zpět. „Brala jsem po smrti syna spoustu léků a přiznám se, že jsem i trochu víc pila, protože když prožíváte něco tak hrozného, tak vám ani prášky nepomohou. Réunion je oproti tomu moje nejlepší terapie. Když jsem se z něj vrátila a chtěla dát životu v Česku ještě šanci, nešlo to.“

„Spoustu lidí mi říkalo, že před osudem neuteču. Já před ním nechci utíkat, to se ani nedá. Ale na Réunionu je mi lépe, rozkvetla jsem tam a ožila, zatímco v Česku jsem jela na autopilota,“ pokračuje Petra Votavová.

I proto začala po návratu přemýšlet nad tím, kdy by mohla na Réunion vyrazit znovu. To se jí opětovně poštěstilo na Vánoce. V tu dobu už jí navíc začal v hlavě zrát plán – na ostrov chtěla přesídlit. „Zjišťovala jsem si všechny informace, mimo jiné o digitálním nomádství. Jelikož je Réunion součástí Francie a Evropské unie, tak mi to hodně věcí usnadnilo,“ vysvětluje.

Před více než rokem a půl pak udělala finální krok: dala výpověď v dosavadním zaměstnání, sbalila si věci a odletěla. Od té doby pracuje na dálku pro českou firmu, do rodné země se však několikrát do roka nadále vrací i kvůli rodině.

„Když vám zemře dítě, je to, jako byste se ocitli v dlouhém tunelu bez světla. Zpochybňujete, zda má vůbec smysl žít dál. Réunion se stal mým sluníčkem na konci toho tunelu.“

Na životě na ostrově si Češka pochvaluje zejména jeho jednoduchost, pomalé tempo a blízkost přírody. Člověk se může v jednu chvíli slunit na pláži a pak se během půlhodinky v autě ocitne v zelených horách. I pro ně se ostrovu někdy přezdívá Havaj Indického oceánu.

„Jste trochu izolovaní od problémů, které se dějí ve světě. Ne že by mě třeba politické dění nezajímalo, ale obecně ho tady nikdo moc neřeší, protože jste prostě daleko. Místo toho se zaměřujete na to, jaké bude počasí, jestli budete moct o víkendu vyrazit na trek, jestli se sejdete s přáteli na pikniku na pláži a to je všechno. Já jsem úplně přestala řešit nějaké dlouhodobější plány,“ přiznává Votavová.

Potenciální zájemce o návštěvu Réunionu ale upozorňuje, že nejde o klasickou plážovou destinaci – na povalování u moře je vhodnější sousední Mauricius. Kolem Réunionu totiž migrují žraloci, kteří z plavání v moři nebo surfování mnohdy činí riskantní zážitek. „Těch útoků je hodně, úřady to ani nechtějí pouštět dál, aby turisty neodradily,“ připouští Češka a dodává, že ostrov však ocení všichni milovníci procházek a netknuté přírody.

Zda je vztah s Réunionem do konce života, Votavová v tuto chvíli neví. „Zatím cítím, že ostrov potřebuju, protože mi hodně pomáhá. Ale netuším, jak dlouho tam vydržím. Pokud začnu mít pocit, že mi už Česko opravdu chybí, tak se prostě jednoho dne sbalím a vrátím se,“ dodává.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

V čem je Réunion specifický? Je ostrov kouskem Evropy v Indickém oceánu? Jak pestrý je místní kulturní mix? Pomáhá ke klidnějšímu životu izolace od většiny světa? Proč je Réunion lepší pro milovníky horské turistiky než pro plážové povaleče? A dokáže člověk díky novému prostředí znovu najít štěstí a smysl života? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.