Článek
Otevírám okno pokoje a sleduji vlny, které se tříští o skálu jen pár desítek metrů pode mnou. O přítomnosti oceánu ale nemůže být pochyb ani se zavřenýma očima. Vzduch voní po soli a horkých kamenech a pokojem burácejí vlny a občas zakvílí meluzína.
Na nejzápadnějším z Kanárských ostrovů El Hierro v důsledku bouře Therese trochu víc pofukuje a občas krátce, ale vydatně zaprší.
Dešti se lze efektivně vyhnout prostým nasednutím do auta a popojetím o pár kilometrů, někdy dokonce jen o pár set metrů dál. Tak málo stačí k totální změně počasí a částečně i charakteru ostrovní krajiny.
„Možná jste slyšeli, že naším ostrovem končí Evropa. My Elhieřané říkáme, že tady Evropa nekončí, ale začíná,“ odstartuje povídání o svém rodišti Alfredo Hernández Gutiérrez v jednom z tradičních domů obce La Frontera.
Kanárský benjamínek
El Hierro je geologicky nejmladší z Kanárských ostrovů, je také tím vůbec nejmenším z hlavních, obydlených. 268 kilometrů čtverečních rozlehlý ostrov vznikl vulkanickou činností zhruba před milionem let.
Jeho původními obyvateli byli Bimbačové, kteří zde žili přinejmenším od roku 120 našeho letopočtu. Pro Kastilské království, historického předchůdce dnešního Španělska, jej v roce 1405 dobyl Juan de Bethencourt.
Odlehlost El Hierra byla pro obyvatele po tisíciletí velkou výzvou a svá specifika má i dnes. Kupříkladu k zubaři někteří místní stále raději vyrážejí letadlem či lodí na zhruba 130 kilometrů vzdálený ostrov Tenerife, který je zároveň vstupní bránou na El Hierro.
Najdete tu jen 12 hotelů, většina z nich jsou malé rodinné podniky. Výjimkou je snad jen o něco větší lázeňský hotel Balneario Pozo de la Salud. Celý ostrov je ale v podstatě jedněmi velkými lázněmi - pro duši.
Kde není za co utrácet
Na El Hierru trvale žije zhruba 11 tisíc obyvatel a ročně na něj přijede jen 20 tisíc turistů. Hlavní stupňovitě uspořádané město Valverde rozlohou připomíná spíš vesnici. Na celém ostrově nenajdete jediný supermarket, jen menší obchůdky s potravinami, ovocem a zeleninou, drogerii, železářství a další potřebné, ale nikterak rozměrné prodejny. Koupit si tu samozřejmě můžete i oblečení a boty, ale neočekávejte žádné butiky zvučných jmen.
„I kdybyste tu chtěli utratit hodně peněz, tak v podstatě není za co. Můžete se tu pohodlně ubytovat a dobře najíst, nakoupit něco z tradičních produktů ostrova nebo všechny základní potřebné věci, ale nic z toho vás nezruinuje. Vlastně je to ideální místo, když chcete šetřit,“ směje se průvodce Rubén Acosta, který se tu narodil.

Duha se v La Frontera objevila hned několikrát.
„Mohl bych dojíždět na jiný z Kanárských ostrovů a mít víc práce, než bych sám zvládl, ale mně vyhovuje provádět jen několik dnů v týdnu. Takhle mám čas se věnovat rodině a žít,“ dodal Acosta.
El Hierro je prosté západního shonu, pomalý život, tolik doporučovaný dnešními psychology, tu není variantou, ale v podstatě jedinou možností. Stejně jako dnes tolik skloňovaná udržitelnost, která tu je bez přestávky praktikována po tisíciletí. Jinak by to totiž nešlo.
Pokud vás při přečtení předchozích odstavců jímá hrůza, El Hierro pro vás nebude tím pravým místem k návštěvě. Ti, kterým se očekáváním rozzářily oči a už vyhledávají jednu fotografii malebnější než druhou, jsou naopak modelovými návštěvníky. Vyjma nějakého toho outdoorového oblečení a plavek si s sebou přibalte především pokoru k místu, které ještě nebylo zkaženo masovým turismem.
Novodobým objevitelem
Roku 1493 navštívil El Hierro nejslavnější objevitel všech dob Kryštof Kolumbus, aby tu během své druhé výpravy do Ameriky nashromáždil zásoby a vyčkal na příznivější vítr.
A jedná se o jedno z velmi mála dobře dostupných míst na světě, kde i dnešní cestovatelé mohou stále ještě zažít radost z novodobého objevování. Vidět scenerie, před kterými nepózovaly tisíce influencerů.
Ostrov je rájem aktivních turistů, nachází se na něm totiž víc kilometrů stezek než silnic. V roce 2000 byl celý povrch El Hierra vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO se stejně zaštítěným geoparkem.
Po svých i autem
Variantou pro všechny, kteří chtějí obdivovat krásy zdejší přírody, ale nechtějí nebo se nemohou vydat na túry po svých, je pronajmutí auta se zastávkami na četné vyhlídky. Na ostrově je devět unikátních vyhlídkových platforem, ze kterých můžete zhlédnout na jaře bujně zelené lesy kontrastující s temnou vulkanickou půdou a kobaltovou modří Atlantského oceánu. Vyhlídky jsou navíc většinově startovním či cílovým místem těch nejznámějších treků. Ale pohled, který bere dech, číhá za každou třetí zatáčkou.
„Určitě nevynechejte vyhlídky Las Playas, Bascos, Jinama ani La Peña. Na poslední jmenované můžete obdivovat nejen krásu údolí El Golfo, ale i skalní útvar Salmor nedaleko pobřeží, obývaný endemickými ještěrkami obrovskými (Gallotia simonyi),“ doporučil Acosta.

Západní část ostrova El Hierro byla na starověkých evropských mapách označována jako „konec světa“. Vyhlídka Bascos je ideálním místem pro pozorování údolí El Golfo.
Budovu vyhlídky navíc navrhl slavný kanárský umělec a architekt César Manrique, který zasvětil svůj život tvorbě organických prostorů, často právě vyhlídek a jinak unikátních budov v nevšedních lokalitách. Na vyhlídce se nachází i elegantní restaurace servírující místní speciality. Zejména plody moře a lokální ananas.
Další sladkou exotickou pochoutkou vypěstovanou na ostrově jsou skvělé banány i jiné ovoce, ze kterého si můžete zakoupit chutné marmelády. Hodně oblíbené jsou i kosmetické produkty z místní aloe vera.
Jako od maminky
Co se gastronomie týče, jedná se o poctivé pokrmy z kvalitních ingrediencí. Na pobřeží se nejčastěji servírují ryby, ve vnitrozemí pak hlavně králičí, kozí a kuřecí maso. Seženete tu ale i kvalitní vepřové a hovězí.
Když hladový poutník na Kanárských ostrovech zrovna nenarazil na restauraci, bylo zvykem zaklepat u místních a zeptat se, zda si u nich nemůže koupit oběd či večeři. Tradice na některých místech přetrvává dodnes a obyvatelé ostrovů mají povoleno vytvářet nedaleko turistických lákadel dočasné „garážové jídelny“, kde servírují to, co rodina zrovna navaří.
Sofistikovanější verzí vzešlou z tohoto konceptu je z estetického hlediska nevšedně dekorovaná restaurace Aguadara, jejíž přilehlé okolí připomíná bleší trh. Nenechte se ale zmást, obří kusy stařeného hovězího visící v lednicích, široká nabídka pokrmů a dobře zásobený bar značí, že se tu odehrávají kvalitní gastronomické orgie.
Určitě si nenechte ujít skvělé sýrové speciality. Ať už grilovaný lokální sýr, který může být kombinací ovčího, kozího a kravského i jednotlivými variantami, herreña quesadilla, sýrový koláč s anýzem a citronem, který tu často slouží jako svatební, ani tradiční oranžovou pastu almogrote z tvrdého místního sýra, papriky a česneku. S jakýmkoli pečivem je prostě geniální.
Rady na cestu na El Hierro
Na El Hierro se z Prahy nejsnáze dostanete kombinací přímého letu na Tenerife a následně krátkého vnitrostátního letu. Cesta z Prahy na Tenerife trvá zhruba pět hodin, s aerolinkami Smartwings v dubnu stojí zpáteční letenka od 8357 korun.
Následný zhruba 45 minut trvající let španělské regionální letecké společnosti Binter operující spoj turbovrtulovými letadly lze pořídit od zhruba 4000 korun. Levnější variantou z Tenerife na El Hierro je zhruba dvouapůlhodinová plavba lodí z přístavu Los Cristianos na jihozápadě Tenerife v ceně kolem 2800 korun.
El Hierru vládne subtropické klima, v zimě průměrné teploty nepadají pod 17 stupňů Celsia, v létě, kdy téměř neprší, vystoupají na zhruba 22. Průměrná teplota okolního oceánu je o něco vyšší než průměrná teplota vzduchu, v zimě je kolem 20 stupňů Celsia, v létě 24.
Místní i turisté se na ostrově koupou v přírodních bazénech vytvořených v moři na pobřeží, divoké pobřeží nedisponuje klasickými plážemi.
Ostrov je pro turistiku vhodný celoročně, nejzelenější měsíce jsou březen a duben.
Kempovat je možné jen na vyhrazených místech, kupříkladu v Área Recreativa de Hoya del Morcillo v borovém lese ve vnitrozemí, kde je potřebné sociální zázemí. Cena za stan je v přepočtu 37 korun za noc, za karavan 86 korun.
Vinařství v náročných podmínkách
Na své si na El Hierru přijdou i příznivci vína. Mok, ve kterém má být ukryta pravda, tu po staletí v podstatě suploval vodu, protože prameny se kdysi nacházely jen u pobřeží pod horou tak strmou, že osli s vaky nedokázali vylézt, a těžká práce tak byla pouze na lidech. Nalít si víno bylo proto jednodušší variantou a dělal si jej v podstatě každý.
Ani to ale nešlo snadno. Vinařství na El Hierru je vzhledem k charakteru vulkanické hornaté krajiny a vysokým nadmořským podmínkám vyčerpávající fyzická práce.
Víno z vlastního sklepa je dodnes největším darem, který je hostu možné nabídnout. Na ostrově je kolem desítky oficiálních vinařství, jejichž produkty můžete ochutnat v místních restauracích nebo Casa del Aguardiente, historické vinařské budově v La Frontera, která dnes slouží jako centrum této kultury na ostrově. Dozvíte se zde vše o historii zdejšího vína a chybět nemůže samozřejmě ani ochutnávka.
Život pod kráterem
Místem, kde na vás doslova dýchne historie, je pak nedaleké Ecomuseo de Guinea na úpatí vyhaslého kráteru Montaña de los Saltos. Původní vesnice, která je nyní otevřeným muzeem v až neuvěřitelně exotických kulisách, byla obydlená až do 60. let minulého století.

Ostrov vizuálně působí jako něco mezi Madeirou a Havají.
Mezi autentickými kamennými domky na jaře voní pestře zbarvené květy enormních velikostí. Ke každému příbytku náležela i část lávového tunelu, kde obyvatelé chovali dobytek. Při pohledu na extrémně skromná obydlí je jen těžké uvěřit, že tu lidé ještě před nějakými 70 lety skutečně žili. Kupříkladu elektřina byla ale na ostrov podle místních plošně zavedena až v roce 1975. Slova jednoduchost a skromnost v tomto kontextu mají zcela jiný význam než pro typického Středoevropana.
Ještě více fascinující je míra pokroku od té doby. El Hierro je dnes energeticky plně soběstačné. Stoprocentně obnovitelná energie se získává z nevyčerpatelných přírodních zdrojů, větru a vodopádů, v elektrárně Gorona del Viento otevřené roku 2014.
Omamná vůně El Hierra
A vítr nese ostrovem i charakteristickou vůni borovic, které nezahubí ani oheň. Borovice kanárské tvoří značnou část vegetace v nadmořských výškách od 800 do zhruba 1400 metrů. Elegantní vysoké stromy s dlouhými štíhlými jehlicemi a vzdušnou korunou rostou v sopečné půdě a vyvinuly si unikátní schopnost přečkat oheň.
Při průjezdu ostrovem jsou kmeny na mnoha místech velmi tmavé, někdy až černé z požáru, který zachvátil značnou část ostrova roku 2012. Kmeny borovic zčernaly a jehličí shořelo, po dešti ale znovu obrazily a dodnes plní vyjma výrazné estetické funkce i pro ostrov důležitou úlohu zadržování vody v krajině a bránění erozi půdy.
El Hierro by šlo křížem krážem projet za tři dny, k prozkoumání alespoň části jeho dalších lákadel, jako jsou mořská rezervace u La Restingy, kde jsou ideální podmínky pro potápění, četné historické vesničky a utajená přírodní zákoutí, to chce minimálně týden.
Říká se, že El Hierro je ostrov s duší. A zarezonoval i s tou mojí. Místo tak výjimečné, až se vám jej skoro nechce doporučovat ostatním.









