Článek
V pětadvaceti dvojlůžkových pokojích zůstaly na postelích matrace, peřiny i polštáře, kuchyň je plná nádobí a spotřebičů, u schodiště dál stojí pohovka vybízející k odpočinku. A v oknech stále visí záclony se závěsy.
Budova bývalého hotelu nezadržitelně chátrá.
Německý hotel EisenBahner v Krušnohoří nedaleko hranic s Českem vypadá, jako by odsud hosté a personál odešli teprve nedávno. Prach, špína, potrhané čalounění a sloupávající se tapety ale dokazují opak.
Tady dříve kmitali kuchaři, aby nakrmili rekreanty.
Už pětadvacet let je hotel, jehož budova kdysi sloužila také jako zotavovna, opuštěný. Jen chátrá a chátrá. Podnik, navštěvovaný turisty zejména v 70. a 80. letech minulého století, zaujal mladého německého fotografa z Lipska.
Jednatřicetiletý Stefan Dietze se o hotelu dozvěděl od kamaráda, jehož otec tady dříve pracoval. Na utichlé místo se vydal a strávil tady focením zhruba dvě hodiny.
Pohled na další z hotelových pokojů
Dietze takto zdokumentoval současnou tvář stavení, v němž po desetiletí proudil život. Nyní už není součástí lidských příběhů, ale pomalu ho začíná pohlcovat okolní lesnatá příroda.
