Německé Lindau: turistický magnet na hranici tří států

Lindau je okresní město a žije v něm necelých 25 tisíc obyvatel. Najdete ho v blízkosti hranic s Rakouskem a Švýcarskem, jejichž území jezero také obklopuje.

Turisty přitahuje zdejší klid, pohoda a uvolněná, téměř lázeňská atmosféra. Ale také pocit bezpečí, který se v posledních letech stává stále vzácnějším „zbožím“. Město s malými domky řemeslníků i okázalými domy obchodníků je čisté a upravené. Najdete v něm spoustu zajímavostí a dobrot.

Za návštěvu rozhodně stojí trh u jednoho z kostelů. Místní i turisté tady nakupují regionální zeleninu, ovoce, sýry, ryby, med, koření... Ale třeba také šunku z nedalekého rakouského Bregenzerwaldu, mléčné výrobky z kopců v okolí švýcarského St. Gallenu, delikátní kozí sýr z rodinné farmy ve Francii. Lákavě vyhlíží porchetta, tedy pečené vepřové z Itálie, k dostání tu jsou úžasné olivy od pěstitele z Řecka a tak dále. Jezdí sem také lidé z širšího okolí.

„Tady obvykle vím, odkud produkty pocházejí, a kvalita je zde vysoká,“ řekl mi pravidelný návštěvník z blízkého Švýcarska.

Trh a okolí kostelů u náměstí Marktplatz byly po staletí srdcem Lindau. V minulosti městu hodně pomohlo, že leželo na obchodních stezkách, které tudy vedly z Itálie a vůbec z jihu dál na sever. První tržiště sem přenesli z pevniny už v devátém století, protože tu bylo bezpečněji.

V té době už nezbylo prakticky nic z luxusní vily s topením v podlaze, kterou tu v časech římského impéria vlastnil nějaký boháč. Stál tu jen ženský klášter, pár rybářských domků a nedaleko kostel sv. Petra.

V něm později vznikl významný cyklus nástěnných fresek nazvaný Lindauerské pašije. Jeho autorem je podle všeho slavný malíř Hans Holbein starší. Uměl skvěle malovat, ale ne hospodařit. Značnou část svého života se topil v dluzích a prchal před věřiteli.

Mimořádné dílo, které po sobě zanechal v kostele nevelkého města, bylo jedním z jeho pozdravů věčnosti. Aby ten pozdrav nepozbyl hořkost typickou pro jeho osudy, spousta turistů o freskách neví a kostel svatého Petra bez zájmu míjí.

Velká část ostrova je pěší zónou s hospůdkami, nejrůznějšími obchody a také kavárnami. Zkuste zajít do některé na terasách v posledních patrech domů. Můžete si ke kávě dopřát hezký pohled na město. Ze široké a frekventované hlavní třídy snadno odbočíte do úzkých uliček a na tichá náměstí s idylicky zurčícími fontánami. Těch je tu celkem osmnáct.

Nejdůležitější najdete na náměstí Reichsplatz. Sedí v ní čtyři sochy z růžového mramoru, které symbolizují lodní dopravu, rybolov, vinařství a zemědělství. Tedy obory, které pomohly hospodářskému vzestupu města. Nad nimi se tyčí socha Lindavie, ženského zosobnění města. V jedné ruce drží ratolest lípy, ve druhé veslo. U toho vesla je od roku 1884, kdy ji tu postavili.

Před spoustou restaurací na hlavní třídě (Maxmilianstraße) parkují kola. Je to rychlý a pohodlný způsob, jak se po Lindau pohybovat. Turisté ovšem mohou vyrazit i na vyhlášenou cyklostezku, která vede kolem celého Bodamského jezera (273 km). Projedou se po jeho březích, skrze malebná městečka, vinice, sady, ale i na ostrovy. Jsou tu půjčovny kol a kolo si můžete vzít také na výlet lodí.

V jedné z restaurací jsem si dal zdejší specialitu: síha; obvykle žije v hlubších vodách. Patří mezi lososovité a má velmi jemné, chutné maso. Dal jsem si grilovaného se smetanovou omáčkou. Byla to úžasná pochoutka.

V Bodamském jezeře se vyskytuje kolem 45 druhů ryb. Typický je třeba jezerní pstruh anebo candát, siven, okoun, pražma, cejn, karas atd. Rybáři však každý rok vyloví méně a méně ryb. Kvůli přísným hygienickým a ekologickým nařízením je voda, která přitéká do jezera, tak čistá, že obsahuje málo látek, které stimulují růst řas, stejně jako je v ní málo další potravy pro živočichy, jimiž se ryby živí.

Jméno Lindau se překládá jako Lindava, ale srozumitelnější by byl asi výraz Lipová. Ten název dostalo údajně proto, že tu kdysi hojně rostly lípy. Dnes tady narazíte na všechny možné stromy a rostliny. Včetně palem nebo sekvoje, respektive sekvojovce obrovského, kterému se říká mamutí strom. Jde o nejmohutnějšího zástupce rostlinné říše na zemi. Dožívá se 2000 až 3000 let. Proto nelze vyloučit, že sekvojovec rostoucí v centru města je zatím takové několik set let staré miminko.

V přístavu stojí věž Mangturm, vysoká dvacet metrů. Dříve sloužila jako součást opevnění města a maják. Ze současného majáku (33 m) je hezký výhled na město, okolní vody i Alpy na obzoru. Ostrov spojuje s pevninou most a železniční násep.

V přístavu najdete zajímavou secesní budovu nádraží. Lindau bylo důležitým dopravním uzlem. Vagony se tady naloďovaly na trajekty a převážely přes jezero. Jenže jak se železnice zrychlovala a houstla její síť, začalo to být neefektivní. Osobní doprava tu však funguje dodnes.

Po stěnách sklenky, která stojí na starém dřevěném stole, stéká bílé víno Solaris. Ochutnáváme ho ve vinařství Degelstein. Má nádherné muškátovo-ovocné aroma. Jde o jednu z odrůd, které se tu daří, spolu s Bacchusem, Johanniterem, Regentem aj.

Pokud chcete ochutnat místní víno, zajeďte na pevninu. Známá jsou například vinařství Haug, Schönau nebo právě Degelstein. Některá provozují tzv. rädle, tedy farmu nebo bar se statkem, kde nabízejí i občerstvení, různé místní speciality, pálenku, mošty atd. Je ale nutné pohlídat si u nich provozní hodiny i období, nejsou v provozu celoročně. Jaké další farmy nebo podniky stojí za návštěvu s ohledem na vaše chutě, o tom se poraďte třeba v turistickém informačním centru naproti nádraží.

Koupat se tady lze nejen v létě (v jezeře nebo třech koupalištích), ale i v zimě. Třeba v tamních termálních lázních, které objevíte kousek od ostrova, na pevnině, v dubovém háji. Dojedete tam autobusem nebo na kole. Mají tu řadu vodních atrakcí a vodu teplou 33 °C až 38 °C. Z prosklené budovy je krásně vidět okolí včetně ostrova. Nechybějí ani atrakce pro děti nebo čtyři různě zaměřené restaurace pro labužníky.

Osvětlená promenáda a přístav v Lindau vás možná budou večer lákat k romantické procházce. Po molu dojdete za šplouchání vlnek až k soše lva a k majáku se symbolickými hodinami. Ty jako by vám připomínaly, abyste si vychutnali zdejší pohodu, dokud jste ještě tady. Tady v Lindau i tady na světě.