Na jižním pobřeží Bulharska jsou Češi jako doma

Za účelem zkoumání jižní části černomořského pobřeží jsme se rozhodli pro strategicky položené Primorsko, které skýtá řadu výhod. Velikostí se rovná našemu městu okresnímu, má širokou pláž, vše je k dostání a leží přesně mezi letoviskem Carevem a Sozopolem. Na místo je možné dostat se dvojím způsobem. Letecky do 50 kilometrů vzdáleného Burgasu nebo automobilem přímo z České republiky, přičemž od hlavního města Sofie vede krásná dálnice.

Vlado Marinov z cestovní kanceláře Alexandria uvedl, že v podstatě vyjde nastejno, kde v regionu se člověk ubytuje.

Vodítkem může být, zda někdo touží být v historickém městě umělců Sozopolu s jeho čarokrásnými starobylými uličkami, v Primorsku, kde si může užít výhod většího města a větší pláže, o samotě v luxusním resortu Djuni, nebo v Carevu, velkém městě vhodném zejména pro rodiny s dětmi. Všechna místa jsou od sebe vzdálená kousek jízdy autem, které je pro přepravu nejvhodnější a nejbezpečnější.

Samotné Primorsko je taková česká enkláva. Všudypřítomné jsou české nápisy, jídelní lístky jsou v češtině, kromě Čechů a Bulharů jsme narazili na jeden starší německý pár. Paní Příhodovou z Brna jsme potkali ve chvíli, kdy byla dojatá ochotou, které se jí dostalo při snaze vyměnit si loňská dvě papírová bulharská leva za nová, kovová. S chutí nám vysvětlila, že do Bulharska jezdí s manželem už 23 let.

Líbí se jí hlavně moře, přívětivost místních, pohostinnost. Podle Příhodové je situace diametrálně odlišná například od Chorvatska, kde se podle ní místní starají hlavně o Němce, pláže nejsou pískové, jsou samý kámen. Po procestování řady destinací se s manželem vrací už jen do Primorska. Cítí se tu prý jako doma, nemusí se trápit jazykovou bariérou, protože se vždy domluví česky.

Tato slova potvrzuje také delegát CK Čedok David Bernstein. I on vyzdvihl destinaci ve srovnání s Chorvatskem a dodal, že podle něj mají Bulhaři Čechy rádi i proto, že sem čeští turisté jezdili už před rokem 1989. Podle Bernsteina je znát, že jsou si oba národy kulturně blízké a Češi rádi jezdí i za jídlem – velkým tahákem je obzvlášť zelenina či víno, destinace se navíc rok od roku zlepšuje.

V Primorsku jsme se skutečně domluvili všude česky. Lze jen doporučit místní restauraci Amelia s tradičními bulharskými jídly, najíst se dá za 13 leva včetně polévky a přílohy. Majitel restaurace Kiro nám vysvětlil, že jídelní lístky jsou v češtině a bulharštině, protože je to pro hlavní klientelu jednodušší. Kvůli všudypřítomné inflaci a zdražování vstupů musel zdražit o deset až patnáct procent.

Kousek dál, směrem k pláži, je restaurace Praha, hlásající „Dovolená v cizině, ale s jídlem jako od maminky“. Bulharská majitelka Dafinka se nám vyznala z lásky k Praze a České republice. Dodala, že její manžel právě vyrazil do Česka pro pivo, v nabídce budou minimálně Radegast, Svijany, možná i Bernard.

Kolem této restaurace se dá dojít k severní pláži, která se táhne kilometry a zakončuje ji bývalé sídlo komunistického vládce Bulharska Todora Živkova. Severní pláž je podle Marinova divočejší, má více vln, oproti ní jižní pláž je vždy klidnější.

V Primorsku jsou supermarkety, akvapark, dva kolotoče, nákupní třída nabízející sortiment pohledy a magnety na pamětnou počínaje, šperky a oblečením konče.

Specifický je hotel Belvedere, zcela český, nově postavený cestovní kanceláří Alexandria. Je to jeden z důkazů rozvoje země a jejího cestovního ruchu – už dávno to není mírně ošuntělé Bulharsko, jak si pamatuji z dětství. „Hotel prošel nákladnou rekonstrukcí, aby splňoval nároky i náročnějších klientů,“ konstatuje mluvčí CK Alexandria Petr Šatný.

„Primorsko je jednou ze tří oblastí, kam s Čedokem míří nejvíce klientů. Vyhledávají ho nejčastěji rodiny s dětmi, které oceňují dlouhé písčité pláže, pozvolný vstup do moře a kvalitní hotely za výhodné ceny,“ doplňuje tisková mluvčí CK Čedok Kateřina Pavlíková.

Je načase vyrazit za místními památkami. Určitě si nenechte ujít plavbu lodí, kterou se dostanete kolem celého pobřeží. Kapitán Strachil nám ukázal jedinečné skalní útvary, připomínající Sfingu, žraloka, opici, člověka, draka (hada), vpluli jsme i do Jeskyně tuleňů, viděli zátoku sv. Paraskeva, kde se od září loví tuňáci, mušličkovou pláž, jejíž název vypovídá sám za sebe. Při návratu do přístavu jižní pláže Primorska nám kapitán hrdě ukázal sítě na sardinky a sádky mušlí, které servíruje ve své restauraci u mola.

Za výlet stojí také projížďka lodí po řece Popotamo, lemovaná zelení, k přístavišti se jde po lávce s březovým zábradlím. Fanoušci, zkušení i začátečníci a děti v doprovodu instruktora se mohou potápět v Zátoce krokodýla, pojmenované podle tvaru místních skal. Pod vodou je i malá kaplička, kde se dokonce pořádají svatby.

Ojedinělý zážitek je návštěva přírodní památky Beglik Taš. Na místě je soubor monolitických kamenů, které objevil český archeolog Karel Škorpil.

Nikdo neví, kde se na místě vzaly. Podle oficiálního výkladu je to přírodní úkaz. Ale jelikož jsou kolem jen lesy a dále moře, jde o vhodné místo i pro amatérské badatele a stoupence alternativní archeologie.

Dělají se tu také představení pohanských rituálů a oslav slunovratu. Důkaz pohanské mystiky místa je i čtveřice žen, které jsme v Beglik Taši potkali. Vanja a její kamarádky se oddávaly dle jejich slov „prastarým rituálům“.

Kdo nechce na výlety, může řádit ve středisku vodních sportů na severní pláži Primorska a oddávat se surfingu.

Po přírodních krásách a památkách jsme se vydali do okolí. Cestovateli by nemělo ujít již zmiňované město Sozopol, založené starověkými Řeky. Na místě je muzeum plné amfor a vykopávek, kousek od přístavu staré základy, kde podle legendy našli ostatky upírů.

Místní domy jsou ukázkou charakteristické bulharské architektury, dole zděné, nahoře se rozšiřují dřevěnými patry. Podle Bernsteina je to proto, aby byly ulice dole širší a nahoru se vešlo více lidí. Uličky jsou úzké, magické, kolem starých hradeb přímo nad mořem restaurace, k dostání je typická sladkost – zelené fíky.

Letovisko Djuni je plné čtyř- a pětihvězdičkových hotelů, uzavřených v jednom areálu. Marinov říká, že ani deset dnů nestačí na projití celého areálu.

Ohledně řízení je nutné nezapomenout, že kdo nemá auto z půjčovny, musí si koupit bulharskou obdobu české dálniční známky, která je nutná i mimo dálnice.

Carevo je letovisko větší než Primorsko, pláže krásné, vhodné obzvláště pro rodiny s dětmi. Celkově je oblast jako stvořená pro koupání, výlety do přírody, cyklistiku a pěší túry. Podle Marinova se řada hostů ubytuje i když přijedou po své ose a pak je řadu dní někde v přírodě. Jižní pobřeží bulharského Černého moře není příliš pro vyznavače bujarého nočního života, ale spíše klidu, moře a přírody.